Využití dramaterapie na detoxikačním oddělení | K. Krahulcová a kolektiv

Publikaci Využití dramaterapie na detoxikačním oddělení vydala v roce 2017 Univerzita Palackého v Olomouci, kde působí vedoucí tříčlenného autorského kolektivu Kristýna Krahulcová. Kniha je určena odborné i laické veřejnosti, především zájemcům z řad studentů humanitních oborů a pracovníkům, kteří se zabývají kreativními terapiemi nebo léčbou závislostí. Hlavním záměrem autorky bylo nabídnout čtenářům úvod do problematiky dramaterapie se závislými a poskytnout jim informace o dramaterapeutické intervenci (DI) na detoxikační jednotce. Výzkumná šetření, která tvoří významnou část knihy, dávají zájemcům ucelenou představu o účinnosti a využitelnosti některých konkrétních dramaterapeutických technik.
Text vychází z předchozí činnosti hlavní autorky a shrnuje její několikaletou zkušenost s DI na detoxikačním oddělení ve Středisku sekundární prevence a léčby závislostí při Vojenské nemocnici v Olomouci. Publikace obsahuje teoretickou, metodickou a empirickou část. První kapitola poskytuje základní teoretická východiska nutná pro pochopení problematiky. Definuje dramaterapii jako obor s historickými kořeny, usazuje ji do kontextu příbuzných metod. Vytyčuje její cíle, základní používané postupy a prostředky. Věnuje se osobě dramaterapeuta, jeho kompetencím a obvyklé klientele. Kapitoly druhá a třetí obsahují elementární informace o problematice závislostí, možnostech jejich léčby a o systému adiktologické péče. Tuto část lze doporučit pozornosti zejména studentů a širší veřejnosti.
Pro praktikující terapeuty může být inspirativní čtvrtá kapitola Metodika dramaterapie na detoxikačním oddělení, v níž najdeme aparát námětů, technik a postupů pro rozehřívací, hlavní a ukončovací fáze DI, které autorka vypracovala na základě předběžných šetření. Metodika je primárně určena otevřené, koedukované skupině do 15 klientů. Kapitola obsahuje slovníček technik pro ­přímé využití v léčebné praxi.
Na kapitolu o metodice navazuje část empirická, která představuje tři nezávislé výzkumné (případové) studie zabývající se evaluací DI realizovaných ve výše zmíněném Středisku sekundární prevence a léčby závislostí při VNO. Cílem studií bylo poskytnout obraz využitelnosti a účinnosti vybraných dramaterapeutických technik na detoxikačním oddělení. Součástí výzkumných zpráv jsou kompletní informace o jednotlivých šetřeních včetně analýz a výsledkových tabulek. Zprávy obsahují deskripce většiny zkoumaných technik a doporučení pro praxi. Jsou tedy využitelné pro dramaterapii i pro zájemce o výzkum expresivních terapií.
Kristýna Krahulcová ověřovala ve studii s kvalitativně-kvantitativním designem (2009–2014) efektivitu vlastní autorské metodiky a zjišťovala, jak je hodnocena pracovníky a klienty na detoxikačním oddělení. Následně posuzovala shodu mezi hodnocením účinnosti metodiky ze strany klientů a ze strany pracovníků.

Autorku dále zajímal pohled respondentů z obou skupin na funkci dramaterapie v léčbě. Data byla získána pomocí dotazníkového šetření, přičemž do závěrečného zpracování bylo zařazeno 72 dotazníků vyplněných klienty a 14 vyplněných pracovníky. Publikace přináší podrobný popis výsledků včetně výsledků statistického zpracování dat.

Výše uvedený výzkum doplňují dvě dílčí, kvalitativně orientované studie realizované s užším okruhem respondentů. Studie Natálie Čačkové zkoumá vliv čtyř různých dramaterapeutických lekcí na prožívání a chování klientů (36) a zjišťuje, jak klienti lekce reflektují. Pro sběr dat používá metodu pozorování průběhu intervence a otevřeného rozhovoru terapeuta s klientem po jeho skončení. Data analyzuje pomocí otevřeného a axiálního kódování a sekundární interpretace.
Studie Barbory Štěpánové Vybrané techniky dramaterapie a jejich vliv na klienty se závislostí na detoxikačním oddělení zjišťovala přínosy DI a srovnávala emoce, které v klientech vyvolaly čtyři odlišné techniky: imaginace nad kartami ze hry Dixit, práce s metaforami na téma „Život je jako…“, aktivita s maskou, aktivita s loutkou. Pro účely výzkumného šetření byl využit polostrukturovaný rozhovor s klienty, pozorování klientů v průběhu DI a analýza deníkových záznamů klientů (7).
Všechny autorky se shodují v názoru, že DI představuje účinný terapeutický nástroj v prostředí detoxikačního oddělení. Jako pozitivum uvádějí například: uvolnění napětí ve skupině, posílení skupinové dynamiky, oživení terapeutického procesu, vnesení zábavy do skupinové práce, relaxační účinek, posílení schopnosti sebereflexe a rozvoj kreativity klienta. Podle uvedených zjištění reagují pacienti užívající drogy energičtěji a spontánněji než závislí na alkoholu a lécích. Výzkumná studie vedoucí autorky ukázala částečné rozdíly v reakcích klientů a terapeutického týmu na vybrané techniky a poukázala na odlišná hodnocení jejich účinnosti. Terapeuti například lépe hodnotili činnosti na bázi improvizace a hry rolí. Klienti naopak oceňovali nonverbální komunikaci a hru s loutkou. Kniha uvádí, že klientům vyhovovala možnost pracovat hravou formou s osobními problémy. Zpětná vazba dramaterapeuta přispívá podle Krahulcové ke komplexnějšímu náhledu na klienta. Lékaři a ostatní pracovníci oddělení získávají nový nástroj mapování klientova stavu, což mohou následně využít k dalšímu zefektivnění jeho terapie.
Knihu lze doporučit jak studentům, tak praktikům v léčebné péči. Uvedené studie bezesporu představují i důležitý přínos k teoretickému koncipování expresivních terapií v adiktologii.