Prevence rizikového chování ve školách v České republice za školní rok 2017/18: Údaje evidované Systémem evidence preventivních aktivit
Cíle | Představit klíčové informace o nejnovějším stavu prevence rizikového chování ve školách v České republice v průběhu školního roku 2017/18, které vycházejí z údajů získaných z registru Systému evidence preventivních aktivit (SEPA).
Design | Celostátní studie s využitím údajů z registru prevence na základních a středních školách.
Setting | Česká republika (školní rok 2017/2018).
Soubor | Celkem 2335 škol (obsahuje údaje z 37 884 tříd s 620 614 studenty).
Analýzy | Na základě údajů z celostátního registru jsme provedli základní deskriptivní statistické operace.
Výsledky | Míra zapojení škol do SEPA je různá v jednotlivých regionech (od 80 % až po pouze 2 %). Nejčastější formou práce v preventivním programu byla přednáška a interaktivní skupinová diskuze (60 %). Nejvíce programů se zaměřovalo na prevenci šikany a projevů agrese (45 %). Školní metodici prevence jsou ve své funkci průměrně 8 let, téměř 90 % školních metodiků prevence zastává na škole ještě nějakou další funkci. Celkový počet výskytů případů či žáků vykazujících rizikové chování se blíží 100 tisícům (98 871).
Závěry | Pracovat s údaji lze na různých úrovních dle systému vertikální koordinace prevence (školy, oblastního metodika prevence, krajského školského koordinátora prevence, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy). Současně nízká míra zapojení některých regionů do SEPA představuje výzvu v podobě lepší propagace a motivace směrem k vedení škol, školním metodikům prevence, oblastním metodikům prevence a krajským školním koordinátorům prevence.
1 ÚVOD
On-line Systém evidence preventivních aktivit (SEPA) byl pilotně spuštěn, ještě pod původním názvem Systém výkaznictví, ve školním roce 2014/2015 jako součást projektu “Implementace a evaluace minimálního preventivního programu, systémových nástrojů ve vzdělávání a vytvoření sběrného systému v oblasti prevence rizikového chování pro pracovníky škol a školských zařízení na celostátní úrovni“ (ESF OPVK č. CZ.1.07/1.1.00/53.0017).
SEPA byl vytvořen s cílem usnadnit a systémově zajistit evidenci realizovaných aktivit v oblasti prevence rizikového chování na školách a ve školských zařízeních. Každým rokem jsou realizovány obsahové a technické změny systému za spolupráce Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, Národního ústavu pro vzdělávání, Pražského centra primární prevence a dalších institucí a organizací za účelem zkvalitnění systému a naplnění potřeb uživatelů. Využívání systému je pro školy dobrovolné.
Modul Výkaz (původní Systém výkaznictví) vycházel z konstrukce minimálního preventivního programu (MPP) a dalších preventivních intervencí. Smyslem Výkazu je sjednotit obsah, objem a způsob sledování realizovaných preventivních aktivit v českých školách; zavést jednotnou podobu výkazů o preventivních aktivitách; poskytnout školám nástroj pro (auto)evaluaci realizovaných preventivních aktivit; sbírat informace o stavu školské prevence, které bude možné využít pro plánování a další rozvoj prevence na národní úrovni.
Ve školním roce 2017/2018 došlo k přejmenování ze Systému výkaznictví preventivních aktivit na Systém evidence preventivních aktivit (SEPA). Modul Výkaznictví se stal jedním z modulů SEPA. Druhým modulem je nový modul Plán, který slouží jako nástroj pro podporu tvorby systematického preventivního programu školy pro daný školní rok. Uživatelé jej mohou využívat od začátku školního roku 2018/2019.
SEPA je pracovním prostředím, které poskytuje technickou infrastrukturu potřebnou pro zadávání a evidenci informací o realizovaných preventivních aktivitách školy a v současné době také o jejich dalším plánování. Vykazované údaje jsou členěny do tematických oblastí. Členění respektuje i tato zpráva za školní rok 2017/2018.
Cílem článku je představit klíčové informace o stavu prevence rizikového chování ve školách v České republice za školní rok 2017/18, které vycházejí z údajů získaných Systémem evidence preventivních aktivit (SEPA).
2 METODY
Celostátní studie byla designována jako práce s registry, tj. s využitím údajů z registru SEPA.
SEPA umožňuje koncepční plánování a tvorbu preventivního programu školy, usnadňuje periodické sledování aktuálního stavu prováděných preventivních aktivit (intervencí) ve škole, sjednocuje podobu výsledných zpráv v oblasti prevence rizikového chování v celé ČR, slouží jako jednoduchý a srozumitelný pracovní nástroj k plánování, evidenci, reflexi a evaluaci realizovaných preventivních aktivit na škole.
Studie byla realizována s daty z celé České republiky za školní rok 2017/2018.
Soubor: Základní soubor představoval v roce 2018 celkem 5 374 škol. Z celkového počtu 5 374 škol evidovaných v SEPA 2 335 (44 %) škol výkaz založilo, a z nich 2 028 uzavřelo. Dokončený výkaz za školní rok 2017/18 mělo 38 % škol ze všech evidovaných, 85 % ze škol s aktivním účtem, tj. 87 % z těch, které výkaz založily. Celkem 2 335 škol obsahovalo údaje z 37 884 tříd s 620 614 studenty.
Analýzy údajů z celostátního registru jsme provedli za využití základních deskriptivních statistických operací.
3 VÝSLEDKY
3.1 Škola a její preventivní program
Z celkového počtu 5 374 škol evidovaných v systému výkaznictví preventivních aktivit jich do konce školního roku 2017/18 nemělo 2 980 (55 %) aktivní účet. Dalších 59 (1 %) mělo založený účet, nezaložilo ale na zmíněný školní rok výkaz. Celkem 2 335 (44 %) škol výkaz založilo (tzn., že začaly vyplňovat údaje do výkazu) a z nich 2 028 výkaz uzavřelo (dokončilo vyplňování celého výkazu). Dokončený výkaz za školní rok 2017/18 má tedy 38 % škol ze všech evidovaných, 85 % ze škol s aktivním účtem, nebo též 87 % z těch, které výkaz založily. (Tabulka 1.)
Výrazné krajové rozdíly v zapojení škol do systému výkaznictví ukazuje graf 1. Zatímco např. v Moravskoslezském a Zlínském kraji uzavřelo výkaz téměř 80 % ze všech evidovaných škol, v Plzeňském kraji a na Vysočině jsou to pouze 2 %, resp. 3 % ze všech evidovaných škol.
Do prezentovaných výsledků jsou zahrnuta data od 2 335 škol, které výkaz uzavřely nebo alespoň rozpracovaly do té míry, že poskytnuté údaje umožňují statistické zpracování. Tabulka 2 ukazuje, kolik škol, tříd a žáků to v jednotlivých ročnících představuje. Výzkumná data jsou založena na údajích o aktivitách realizovaných v téměř 38 tisících třídách s více než šesti sty tisíci žáků.
Nejčastějším zdrojem pro vypracování preventivního programu je sledování výskytu rizikového chování na škole v uplynulém školním roce (86 %), analýza aktuální situace školy (81 %), diskuze s vedením školy a učitelským sborem (80 %) a evaluace jednotlivých realizovaných aktivit v uplynulém školním roce (70 %). Na základě profesního citu (intuice) vypracovává preventivní program školy 45 % metodiků a 40 % pak využívá mapování klimatu školy realizovaného v uplynulém školním roce. Jiné zdroje jsou pro preventivní program v podstatě zanedbatelné (3 %). (Tabulka 3.)
Specifické rizikové faktory nebyly identifikovány u více než tří pětin škol v České republice, rozdíly mezi kraji nejsou příliš výrazné. (Tabulka 4.) (Graf 2.)
Cíle preventivních programů školy jsou formulovány podle zásad SMART přibližně z jedné třetiny (35 %). (Tabulka 5.) (Graf 3.)
Kromě školního metodika prevence je nejčastějším specialistou na školách také výchovný poradce (95 %) a asistent pedagoga (70 %). Školní speciální pedagog (35 %) a školní psycholog (26 %) jsou již zastoupeni méně, jiní specialisté (7 %) a sociální pedagogové (3 %) pak výjimečně. V Praze jsou pak mnohem více než jinde využíváni školní psychologové (62 % vs. průměrných 26 %). (Tabulka 6.) (Graf 4.)
Třídnické hodiny jsou pravidelnou součástí pedagogické praxe ve více než třech čtvrtinách (77 %) škol. Nejčastěji se jedná o jednu třídnickou hodinu měsíčně (34 %), alespoň jednu třídnickou hodinu týdně má 16 % škol. Rozdíly mezi jednotlivými kraji nejsou výrazné. (Tabulka 7.)
Na třídnických hodinách jsou nejčastěji řešenými tématy vztahy ve třídě, práce s pravidly a řešení problémů třídy (86 %). Aktivity a programy specifické prevence se objevují pouze na jedné pětině všech třídnických hodin (21 %). (Tabulka 8.)
3.2 Školní metodik prevence
Školní metodici prevence jsou ve své funkci průměrně 8 let, přičemž nejčastěji zastoupenou kategorií doby strávené ve funkci je rozmezí 6–10 let. (Tabulka 9.) (Graf 5.)
Téměř 90 % školních metodiků prevence zastává na škole ještě nějakou další funkci. Nejčastěji jde o funkci třídního učitele (72 %), ostatní funkce jsou mnohem méně časté. (Tabulka 10.)
3.3 Specifická prevence realizovaná v samostatných preventivních aktivitách a programech
Ve školním roce 2017/18 bylo na 2 335 školách realizováno celkem více než 13 tisíc samostatných preventivních aktivit nebo programů (průměrně 5,6 programů na jednu školu). V drtivé většině se jednalo o programy všeobecné prevence (87 %), úrovně selektivní a indikované prevence byly zastoupeny nepoměrně méně (8 %, resp. 2 %). U tří procent vykázaných aktivit nebyla uvedena úroveň prevence. (Tabulka 11.)
Počty preventivních programů odpovídají zapojení škol v jednotlivých krajích do systému výkaznictví. Největší podíl programů představují ty realizované v Moravskoslezském, Zlínském, Jihomoravském a Středočeském kraji, naopak nejmenší zastoupení mají Plzeňský kraj a Vysočina.
Zastoupení úrovní prevence v jednotlivých krajích je v podstatě stejné a odpovídá zastoupení v celé ČR. (Tabulka 12.)
Nejčastějším poskytovatelem preventivních programů ve sledovaném roce byly nestátní organizace (např. zapsaný spolek, nadace), které realizovaly třetinu programů (34 %). Přibližně pětinu programů realizovala škola sama (21 %). Jak ukazuje tabulka 13, další sledovaní poskytovatelé prevence jsou zastoupeni podstatně méně, ale nikoliv zanedbatelně.
Více než polovina realizovaných programů nebyla certifikována (50,3 %). (Tabulka 14.)
Pouze u necelých 37 % realizovaných programů byla kvalita programu a poskytovatele ověřena prostřednictvím tzv. certifikace. Graf 6 srovnává podíl certifikovaných programů v závislosti na úrovni programu a podle typu rizikového chování a cílové skupiny, pro které je program určený. Největší podíly certifikací z hlediska sledovaných proměnných vykazují programy selektivní primární prevence zaměřené na rizikové sexuální chování pro žáky druhého stupně základních škol. Z výsledků je patrné, že údaje o certifikovaných programech nejsou patrně správně pochopeny samotnými školními metodiky prevence, protože např. Státní zdravotní ústav nemá žádný preventivní program certifikovaný.
Nejčastější formou práce v preventivním programu byla přednáška a interaktivní skupinová diskuze (61 %, resp. 60 %), následovaly zážitkové programy (47 %) a nácvik a trénink dovedností (43 %). Peer programy, individuální práce a exkurze jsou využívány spíše méně často
(10–16 %). (Tabulka 15.)
Tabulka 16 ukazuje zaměření preventivních programů podle typu rizikového chování.
Nejvíce programů se zaměřovalo na prevenci šikany a projevů agrese (45 %), naopak nejméně programů se soustředilo na prevenci působení sekt a extrémistických náboženských směrů (5 %).
3.4 Výskyt rizikového chování
Celkový počet výskytů případů či žáků vykazujících rizikové chování se blíží 100 tisícům (98 871). Přibližně pětinu představují špatné vztahy mezi žáky (20 342 případů), které se vyskytují hlavně u žáků základních škol, jak ukazuje tabulka 17, v níž je vyšší absolutní četnost zvýrazněna podbarvením. Druhým absolutně nejčastějším jevem je užívání tabáku (u 16 598 žáků), které dominuje na středních školách. Na dalších místech se pak umisťují závažnější přestupky vůči školnímu řádu (10 818) a záškoláctví (10 545).
Tabulka 18 ukazuje výskyt rizikového chování relativně vzhledem k celkovému počtu žáků ve sledovaných ročnících. Z výskytu podbarvení je jasně patrné, že špatné vztahy mezi žáky dominují na základních školách nejen absolutně, ale i relativně, obdobně jako užívání tabáku na středních školách. Zajímavý, ale nikoliv překvapivý je výskyt rizikového chování u žáků škol praktických (10. ročník ZŠ).
Tabulka 19 ukazuje výskyt rizikového chování v jednotlivých krajích. Relativně nejmenší výskyt v Plzeňském kraji a na Vysočině je třeba brát s rezervou vzhledem k nízké respondenci v těchto lokalitách.
4 DISKUSE A ZÁVĚR
Při interpretaci výsledků je třeba vzít v potaz relativně nízkou míru zapojení škol v některých krajích (v Plzeňském kraji mají uzavřený výkaz pouze 2 % všech škol, podobně na Vysočině 3 %, v Ústeckém kraji 7 % a v Praze 10 %). Současně nízká míra zapojení některých regionů do SEPA představuje výzvu v podobě lepší propagace a motivace směrem k vedení škol, školním metodikům prevence, oblastním metodikům prevence a krajským školním koordinátorům prevence.
Od začátku školního roku 2018/2019 mohou uživatelé Systému využívat nový modul Plán, který slouží jako nástroj pro podporu tvorby systematické primární prevence na školách. Tento modul představuje doplněk již modulu Výkaz, se kterým dohromady tvoří ucelený preventivní program školy. Modul Plán by měl být vyplňován na začátku školního roku, ve kterém jsou definovány cíle, kterých by chtěla škola v aktuálním roce v rámci primární prevence dosáhnout.
Uvedený přehled přestavuje klíčové, nikoli všechny údaje, které jsou evidovány SEPA (modulem Výkaz). Bohatost dat, kterou poskytuje SEPA, lze využít pro různé účely. Údaje v SEPA by ve střednědobém horizontu mohly být využity k žádoucímu pozitivnímu posunu na úrovni (převzato z Gabrhelík, 2015 a dále upraveno):
Teoretické – Zavedení jednotného systému evidence preventivních aktivit, který respektuje současnou a platnou terminologii.
Profesní – Od SEPA očekáváme facilitaci procesu profesionalizace preventivních pracovníků ve školství. Díky dostupným informacím o školních metodicích prevence a jejich práci, úrovni a rozsahu poskytovaných intervencí bude možno lépe reagovat na potřeby celé oblasti školské prevence. SEPA také sleduje zapojení preventivních pracovníků z primárně jiných profesních oblastí (např. policisté, pracovníci neziskových organizací atd.).
Kurikulární – SEPA má poskytovat zpětnou vazbu o realizaci preventivního programu školy následujícím stranám: (i) školním metodikům prevence a dalším pracovníkům školy, včetně vedení školy; (ii) všem dotčeným na horizontálních i vertikálních úrovních koordinace prevence (kteří se podílejí na plánování, rozvoji a financování celé oblasti); (iii) odborníkům formulujícím doporučení k podobám preventivního programu školy. Jen tak bude možno školské preventivní aktivity v dohledné době inovovat dostatečně rychle a v odpovídajícím rozsahu a kvalitě.
Intervenční – Sledování typů a objemu poskytovaných intervencí umožní (i) zpětné hodnocení typů a rozsahu realizovaných intervencí (např. oblíbenost některých způsobů práce) a (ii) identifikaci typů rizikového chování, pro které není dostatek kvalitních intervencí.
Sledování kvality – Údaje o počtu a kvalitě poskytovaných intervencí ve školách a školských zařízeních jsou nezbytné pro hodnocení úrovně realizace, pro plánování a další rozvoj prevence na národní úrovni.
Sledování efektivity – SEPA je ze své podstaty nástrojem umožňujícím evaluaci na národní úrovni. Při opakovaném sběru dat bude možno vytvářet časové řady a sledovat trendy.
Financování – Zpětná vazba o rozsahu, úrovni a dopadech poskytovaných intervencí za sledované období umožní lépe alokovat odpovídající finanční prostředky do všech dotčených oblastí.
Legislativní – Bude možno lépe sledovat objem poskytovaných intervencí a dalších preventivních aktivit, vztáhnout je k aktuálnímu stavu a hledat maximální možnou oporu v legislativních opatřeních.
Sledování kvality, v ČR reprezentované zejména Certifikací odborné způsobilosti poskytovatelů programů školské prevence (Pavlas Martanová, 2012; Pavlas Martanová et al., 2012; Miovský, 2015)), a používání ověřených a efektivních preventivních intervencí (např. Gabrhelík et al., 2012b; Miovský et al., 2015) představuje klíčové nástroje pro kontinuální zvyšování úrovně prevence na národní úrovni. Periodicky se setkáváme s tím, že je systém certifikací v prevenci napadán a jeho význam snižován, přestože v jiných profesích, např. v lékařství, to bereme jako samozřejmost. Zde je na místě legitimní otázka: Proč by měli s dětmi a adolescenty v prevenci pracovat lidé, kteří na to nemají odpovídající znalosti ani dovednosti a nepoužívají kvalitní metody práce?
Autoři nedoporučují interpretovat informace mechanicky, ale vždy s ohledem na kontext školské prevence v České republice a s ohledem na limity SEPA (a modulu Výkaz). Zpráva je čistě popisná, nikoli interpretační. Například graf 6 srovnává podíl certifikovaných programů v závislosti na úrovni programu a podle typu rizikového chování a cílové skupiny, pro které je program určený. Z výsledků je patrné, že údaje o certifikovaných programech nejsou patrně správně pochopeny samotnými školními metodiky prevence, protože např. Státní zdravotní ústav nemá žádný preventivní program certifikovaný. Zde je na místě dále informovat a vzdělávat školní metodiky prevence o certifikacích a jejich smyslu a možná vůbec o tom, že existují.
Pracovat s údaji lze na různých úrovních dle systému vertikální koordinace prevence (školy, oblastního metodika prevence, krajského školského koordinátora prevence, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy).