Střízlivě, většinou vesele. Postřehy, vzpomínky i něco praktického

Karel Nešpor

Nešpor, K. (2018). Střízlivě, většinou vesele. Postřehy, vzpomínky i něco praktického.
Praha: Portál, 166 s. ISBN:978-80-262-1336-9.

Stát se přítelem MUDr. K. Nešpora? Nemožné? Naopak! Jednoduché. Nabídka přátelství je otevřená všem čtenářům, a to skrz novou knihu postřehů, vzpomínek, momentek z léčby a praktických informací, které jsou pro někoho opakováním, pro jiné novinkou, pro jiného inspirací …

Kniha je psána formou krátkých statí. Při čtení není třeba určité kontinuity. Často zaujme samotný nadpis kratičkého odstavce, příběhu. Míchají se příběhy ze života autora i jeho střízlivých přátel. A jak je již autorovým zvykem, přináší vždy určité poselství, které však není podbízivé, každý si jej může využít dle své fantazie a svých potřeb. Dovedu si představit, že například krátké statě z kapitoly Veselá střízlivost – Momentky z léčby – mohou být nabídnuty k přemýšlení klientům v léčbě či doléčování jako často žádané příklady toho, co funguje jiným. Jejich témata jsou aktuální, v léčbě se opakující: motivace, nespavost, rizikové faktory, fáze abstinence atp.

Kapitola Dech je uvedena příběhem o mniších, kteří hledají odpověď na otázku, „kdo je jejich nejlepší přítel“, a zároveň nabízí zdůvodnění. Autor se v této části knihy obrací k čínským tradicím a detailně se vrací k technice „pěstování koule“, která se již objevuje v jeho předešlých publikacích. Jedná se o návod, jak efektivně pracovat s dechem v souvislosti s nakládáním s osobní životní energií. Doporučení nejsou obecná. Nabízejí jednoduché návody pro náš každodenní život, ale i život abstinentů, kteří se potýkají např. s bažením.

Jak vyzrát nad zlozvyky nabízí kapitola Dobrozvyky. Jedná se o pojem, jehož autorem je jeden ze střízlivých přátel MUDr. Nešpora. Kromě stručného popisu, co dobrozvyky jsou, jak je utvářet a pěstovat, jsou uvedeny příklady toho, jak zlepšit náš běžný život, ale také jak přispět k abstinenci a jak ji udržet. Edukativní pasáže, např. „Jak vyzrát na spouštěče nezdravých emocí“, „Co motivuje k návykovému chování a jak se bránit“ nebo „Devět způsobů, jak využívat deník“ mohou svým jednoduchým popisem pomoci osvětlit klientům či pacientům využití terapeutických nástrojů, které se v léčbě závislostí často využívají a u klientů mohou vzbuzovat obavu, nechuť či nedůvěru.

Oprášená se zde objevuje i technika semaforu, která se již mnoho let využívá v léčbě závislých na psychoaktivních látkách či patologických hráčů. K ní se připojuje i doporučení, kdy a proč ji používat, aby byla efektivní. Několik stránek se vztahuje k ovlivňování našeho podvědomí autosugescí, jejímu správnému využití a možnosti zařazení do léčby závislostí včetně možných úskalí.

Hned na začátku kapitoly Legrační objevy vyzývá autor čtenáře k úsměvu (třeba i tichému) a smíchu (klidně i dětsky radostnému), který zahřívá, rozšiřuje obzor, dodává nadhled a může být i svou nakažlivostí dobrým skutkem. Zároveň pro ty, které nepřesvědčuje rozesmátý Nešpor, nabízí alternativu Einsteina, který je na své nejznámější fotografii zvěčněn se šibalským úsměvem. Nabízí úsměvné zážitky z prostředí léčebny, svých přednášek či života pacientů. Sám přiznává, že se několikrát v životě setkal s reakcí na svou osobu, která narážela na jeho, pro mnohé velmi ojedinělý, přístup k životu, léčbě, sebeprezentaci. Zároveň přidává, jak reagoval, jak si jednotlivé reakce vysvětloval, jak situace přežil a jak mu na veřejnosti, či dokonce v médiích prošlo i několik způsobů smíchu, které jsou určeny zejména pro soukromí či společnost přátel.

Kapitola obsahuje doporučení, co ještě kromě pozitivního přístupu a radosti přispívá ke spokojenému životu, úzdravě. Kromě uvědomění si vlastních limitů zmiňuje třeba i placebo efekt, jeho účinky, důležitost mu rozumět a zároveň hovoří o léčbě, ke které je potřeba přistupovat s respektem a důvěrou.

Kratičká kapitola To už bylo dávno stále nenabízí již několikrát žádané „Nešporovy memoáry“, ale přesto obsahuje několik vzpomínek. MUDr. K. Nešpor nám nechává nahlédnout do svého soukromí a skrze příběhy zachycující své rodiče a blízké nám přibližuje, jak jej ovlivnily zážitky z dětství či rané dospělosti. Přidává, jaký vliv mělo jeho zdraví na pochopení stavů jeho pacientů, a jak se setkal s jógou či jaká byla jeho cesta k primariátu v Bohnicích. Prozrazuje, jak poděkování rozvíjí vděčnost, a je to právě dík, kterým ctí své nejbližší okolí, osoby, které jej provázely, motivovaly, nabízely růst a inspirovaly. Vedle rodičů, pedagogů, odborníků, kolegů a spolupracovníků nezapomíná také poděkovat svým pacientům, s kterými se setkal při léčbě návykových nemocí. S humorem sobě vlastním přidává ještě perličky o tom, jak se nestal komunistou, nebo jak je to s oceněním, které dlouho bylo ukryto za skříní.

Otázkou, na kterou MUDr. Nešpor velmi často odpovídá, je, jak k abstinenci přišel. Pokud jste již slyšeli odpověď, že to bylo ze solidarity, nebo že to nejprve chtěl zkusit a pak u abstinence zůstal, pak se můžete dočíst i o jeho hlubší motivaci, kterou zkoumá pomocí techniky motivačních kruhů, tak jak to dělá se svými střízlivými přáteli. V pasáži o abstinenci vzpomíná i na doc. Skálu, který abstinoval dlouhých 57 let.

Kniha pokračuje dalšími dvěma kapitolami Tajemství a Od srdce. Tajemství nabízí nejrůznější příběhy běžného života s moudrým a praktickým přesahem, podobenství, příběhy mistrů a obyčejných lidí, úvahy o pravém smyslu dění kolem nás, uvědomování si sebe a svých potřeb jako součásti celku, přemýšlení o pokoře, odpovědnosti a dopadech našeho jednání. Od srdce se věnuje zdravým emocím, lásce k sobě i bližnímu, porozumění, odpuštění. Nabízí praktiky kultivující emoce (meditace milující laskavosti, tonglen) pro nezkušené i s jednoduchým návodem a v několika variantách, které lze využít v soukromí či každodenním životě.

V záři reflektorů je nejen název poslední kapitoly, ale je to i výstižný popis toho, jak mediální zájem umí nasvítit určitou oblast a předat ji zájemcům skrz internet, televizní obrazovky či rozhlas. Shrnuje mediální realitu, která nás denně zahlcuje. Na to autor reaguje upřímně míněnou radou: „Místo rozptylování se nicotnostmi se soustřeďte na to, co je podstatné ve vašem vlastním životě.“

Sám autor se taktéž ocitá v záři pomyslných reflektorů. Ačkoliv kariéru novináře, o kterou jako dítě stál, již zavrhl, nachází se dost často na druhé straně. Je tím, kdo je žádán o rozhovory, vystoupení, vedení přednášek nebo publikace. Sám hojně publikuje a také nabízí texty, videa a cvičení na svých webových stránkách. V této pozici se dle svých slov cítí uvolněněji, může se svobodně rozhodovat.

Název publikace „Střízlivě, většinou vesele s podtitulem Postřehy, vzpomínky i něco praktického“ plně koresponduje se sdělením. Oceňuji autorovu schopnost a otevřenost sdílet osobní zážitky i životní příběhy, které doplňuje o relevantní odborné informace a zároveň je propojuje s aktivitami vhodnými pro abstinenci, zdravý život. Text zároveň obsahuje odkazy na konkrétní publikace, které hlouběji postihují určitá témata, stejně tak na webové stránky, které nabízejí využití zpracovaných materiálů. Autor se navíc upřímně raduje z šíření materiálů, které dává k dispozici. Na prázdno nevychází ani příslib vzpomínek, které se snad prvně otevřeně týkají osobního života autora. Pokud tedy u autora nenastane závratný zlom v přístupu k životu, střízlivým přátelům, nebo k léčbě závislostí jako takové, na řadě mohou být memoáry… ale to již závisí na svobodné volbě autora, člověka, jehož nejlepší ochranou je střízlivost, člověka, který stále umí překvapit i sám sebe, a pokud se nemýlím, tak také člověka, který aktuálně 34. rokem abstinuje.

Mgr. Jana Švadlenová, e-mail: jana.svadlena@seznam.cz

Studentka, Fakulta humanitních studií UK, Praha
Terapeutka Ambulantních adiktologických služeb, DRUG – OUT Klub, z. s. Ústí nad Labem
Supervizorka