Recenze: Základy metodologie výzkumu

L. Eger, D. Egerová

Eger, L. & Egerová, D. (2017). Základy metodologie výzkumu. Plzeň: ZČU v Plzni

 

Mgr. Tomáš Jandáč, e-mail: tomas.jandac@gmail.com

 

Postgraduální student adiktologie 1. LF UK
Zástupce vedoucího TK Karlov, Sananim, z.ú.

Předmět metodologie a další jemu příbuzné předměty nebývají v sylabu vysokoškolského studia ty nejoblíbenější a nejvyhledávanější. To je ovšem velkým nedostatkem a rezervou, kam se posunout ve vysokoškolské pedagogice. Tato oblast vědění napomáhá nejen při psaní závěrečných klasifikovaných prací a různých průběžných prací seminárních a ročníkových. Metodologie také tříbí uvažování, logiku a kritické myšlení, po kterých titíž studenti, kteří nepovažují předmět metodologie za důležitý, volají. Ovšem dříve, než bych hledal vinu u studentů, že se nechtějí jmenovaným předmětům učit, zamyslel bych se nad tím, co můžeme udělat my, postgraduální studenti a pedagogové, pro to, abychom učivo učinili přitažlivým a dobře pochopitelným. Jedním z nástrojů, které nám mohou tuto činnost usnadňovat, jsou vysokoškolské publikace.

Jedna z nich vyšla v roce 2017 na Západočeské univerzitě v Plzni, jmenuje se Základy metodologie výzkumu a jejími autory jsou Ludvík a Dana Egerovi. Oba působí na ekonomické fakultě a tento fakt se line celou publikací, kdy příklady vysvětlující probíranou látku jsou prezentovány na případech z tohoto oboru. Sympatické je, že se hned v úvodu dozvídáme, že publikace vychází z knihy jiného metodologa, Reichela (2009), a navazuje na ni. Jeho Kapitoly z metodologie sociálních výzkumů jsou velmi dobrou a ceněnou učebnicí, v dnešní době ovšem špatně sehnatelnou a přiznejme si – zastaralou (viz část týkající se paradigmatu smíšeného výzkumu). Reichelovo dílo sice nepatří k nejvíce čtivým textům, skripta Egerových si však berou z Reichela to podstatné a předkládají to svou stručnou formou. Ke čtivosti měl hodně blízko Disman se svou knihou Jak vzniká sociologická znalost (1993), ale ta se svým rokem vydání patří snad skutečně k muzejním dílům (autor ji psal před masivním nástupem počítačů). Dalším často citovaným autorem je bezesporu jeden z nejvýznamnějších metodologů u nás, Jan Hendl (2009, 2014 a 2017). Opatrnější bych byl ve volbě citování tohoto autora (2009) v částech týkajících se kvalitativního přístupu. Skvělý background knize ovšem dodává John Creswell (2009, 2011, 2015), Punch, (2008, 2008b) a Gray (2009).

Velkým pozitivem recenzované knihy je její přehlednost. Text je doprovázen ikonami, schématy a tabulkami. Kapitoly jsou zakončeny několika otázkami, které u čtenáře reflektují, co si zapamatoval.

Kniha vychází ze tří základních paradigmat sociálního výzkumu – kvalitativního, kvantitativního a smíšeného. Publikace začíná kapitolami o obecných pojmech a úvodu do metodologie vědy, o výběru, strategiích a návrhu designu výzkumu. Dobře zpracována je i kapitola o etice vědecké práce. Kapitola Informační zdroje nás příliš neobohatí. Další část věnovaná kvantitativnímu výzkumu je opět zpracovaná přehledně a dobře, totéž lze říci o další části o kvalitativním výzkumu. Je škoda, že se autoři nerozhodli vycházet například z Miovského (2006). Další část pojednává o smíšeném výzkumu a rozsahem se vyrovnává předchozím kapitolám. Třetí paradigma výzkumu je tedy v rovnováze k předchozím dvěma (alespoň v literatuře). Další kapitoly se věnují vyhodnocování dat výzkumu a zpracovávání závěrečné zprávy z výzkumu a interpretace dat. Mimo očekávaných informací autoři upozorňují na výzam infografiky, jejíž důležitost je mezi studenty i mezi akademiky stále nedoceněna. Trochu nepochopitelně se až v této části autoři zabývají problematikou proměnných. Zbylé části se týkají konkrétních výzkumných nástrojů. Větší prostor zabírá kapitola o tématu dotazníků. Přestože autoři diskutují, že pro nezkušené výzkumníky je vhodnější volit standardizované dotazníky, velkou část textu věnují nepochopitelně tvorbě dotazníků.

Účelem a cílem knihy je přijatelnou formou přiblížit základy metodologie studentům magisterských a doktorandských oborů a vzbudit v nich zájem o tak důležitý obor, jako je metodologie vědy. Myslím, že tento svůj úkol plní a poměrně s přehledem. Osobně bych ji spíše doporučoval studentům bakalářských oborů, ve kterých by zájem roznítit určitě mohla a studentům magisterských oborů bych doporučoval jejich rozhled rozšiřovat dalšími publikacemi.

Literatura

Creswell, W. J. (2009). Research design. Qualitative, Quantitative and Mixed Methods Approaches. 3rd edition. Thousand Oaks: Sage.
Creswell, W. J. (2015). A concise introduction to mixed methods research. Thousand Oaks: Sage.
Creswell, W. J. & Plano Clark, L. V. (2011). Designing and conducting mixed methods research. 2nd edition. Thousand Oaks: Sage.
Disman, M. (1993). Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum.
Eger, L. & Egerová, D. (2017). Základy metodologie výzkumu. Plzeň: ZČU v Plzni.
Hendl, J. (2008). Kvalitativní výzkum. Praha: Portál.
Hendl, J. (2009). Přehled statistických metod. Praha: Portál.
Hendl, J. (2014). Statistika v aplikacích. Praha: Portál.
Hendl, J. & Remr, J. (2017). Metody výzkumu a evaluace. Praha: Portál.
Gray, E. D. (2009). Doing research in the real world. London: Sage.
Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada.
Punch, F. K. (2008). Úspěšný návrh výzkumu. Praha: Portál.
Punch, F. K. (2008b). Základy kvantitativního šetření. Praha: Portál.
Reichel, J. (2009). Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Praha: Grada.