Prevence návykových nemocí a nadměrného stresu u lékařů

1 ÚVOD

Podle zahraničních pramenů patří lékaři a  další zdravotničtí pracovníci k  nadprůměrně ohroženým skupinám. Lékaři přicházeli do našeho zařízení rozhodně častěji, než by odpovídalo jejich zastoupení v  populaci. Příčiny je třeba hledat v  poměrně specifických rizikových faktorech, viz následující přehled.

2 ZDRAVOTNÍCI, STRES A NÁVYKOVÁ RIZIKA (ČÁSTEČNĚ PODLE NEŠPOR, 2009)

2.1 Rizikové faktory

– Lékaři přicházejí do styku s  bolestí, nemocí a  smrtí. To může aktivovat jejich nevyřešené emoční konflikty.

– Negativní odezva pacienta nebo jeho rodiny, ať už oprávněná, nebo ne.

– V  medicíně je často třeba rozhodovat se při neúplných informacích.

– Lékaři plní mnohdy konfliktní role a  jsou vystaveni komerčním i administrativním tlakům.

– V medicíně existuje snadná dostupnost návykových látek.

– Lékaři mívají sklon k samoléčení, což je někdy nebezpečné.

– Náročná profese může negativně ovlivňovat soukromý život.

– Velká právní zodpovědnost.

– Častá práce v noci (pohotovostní služba atd.).

– Práce lékaře klade velké nároky na průběžné vzdělávání a v lékařské praxi bývá třeba rychle se adaptovat na změny.

– Lékaři se často identifikují se svým povoláním. Skutečné nebo zdánlivé profesní selhání prožívají bolestně a s pocity viny.

– Někde dochází ke konfliktům při týmové práci, jinde naopak pracuje lékař samostatně a cítí se izolován.

– Práce mívá nárazový charakter, např. velká zátěž během chřipkové epidemie.

– Časový stres, tj. lékař často plní své povinnosti v  časové tísni.

2.2 Ochranné faktory

– Sem patří dobrá informovanost o  prevenci a  nefarmakologické léčbě (rehabilitace, psychoterapie, relaxační techniky).

– Práce lékaře má smysl, je užitečná a přináší uspokojení.

– Lékařská profese a  práce zdravotních sester patří podle výzkumů veřejného mínění k těm nejrespektovanějším.

– Lékaři také bývají lépe informováni o  možnostech léčby návykového problému.

4 UVOLNĚNÍ V ŠIRŠÍM SLOVA SMYSLU

Jedná se o  účinné postupy mírnící stres, bažení po návykové látce i  silné emoce jako např. úzkosti nebo deprese. Některé z  nich vyžadují předběžný nácvik, na jiné stačí pouze pamatovat a využívat je.

– Relaxační a  meditační techniky (např. Nešpor, 1998, řada z  nich je volně na adrese www.drnespor.eu). Prvky relaxační techniky lze včlenit i  do denních aktivit, které nevyžadují naprostou pozornost. Lze např. částečně uvolnit některou část těla nebo si uvědomovat dech Relaxační techniky mírní stres i  úzkost a  projasňují náladu (např. Klainin-Yobas et al., 2015).

– Tělesné cvičení, chůze nebo tělesná práce. Klid, uvolnění a  projasnění nálady se někdy objeví už během fyzické aktivity, jindy nastávají jejím skončením. Podobně jako v  případě relaxace, lze i  takto mírnit deprese a  úzkost (např. Rebar et al., 2015). Tělesná aktivita také usnadňuje následné praktikování relaxační techniky. Výhodou jógy a  některých tradičních čínských cvičení je to, že relaxaci a  tělesný pohyb integrují do jednoho celku.

– Poradit se např. s  kolegou. Nejde zde pouze o  získání informace, ale také o  emoční podporu a  pochopení, které si mohou poskytovat lidé v podobné situaci.

– Příznivě působí i  dobré a  stabilní mezilidské vztahy v  soukromém životě. Fungující síť vztahů do značné míry chrání proti stresu a zátěžovým událostem.

– Nenápadným a  velmi užitečným způsobem jak se uklidnit je břišní (brániční) dýchání s  prodlouženým výdechem. Lze tak mírnit stres, úzkost i  depresi (Jerath et al., 2015). Klidné břišní dýchání lze včlenit i  do běžných denních aktivit, např. čekání. Je to také jednoduchý způsob, jak se uklidnit bezprostředně před usnutím. Břišní dýchání usnadňuje představa červené koule nebo vycházejícího slunce v  břiše, které se při nádechu zvětšuje a při výdechu zmenšuje.

– Mnoha lidem se osvědčuje při zvládání stresu klidná a  melodická hudba (Linnemann et al., 2015) a  existují i  pozitivní zkušenosti s  využíváním hudby u  pacientů s různými zdravotními problémy.

– Smích, veselost a  humor vyvolávají změny v  mnoha směrech podobné těm, které nastávají při relaxaci (více viz Nešpor, 2015).

– Větší pocit bezpečí a  jistoty nachází řada lidí v  duchovním životě, ať už se jedná o  modlitbu, duchovní hudbu (Bradshaw et al., 2015), meditaci, rituály atd. Existují doklady o  tom, že duchovní život působí příznivě na duševní i  tělesné zdraví lékařů i  pacientů (např. Counted et al., 2018). Duchovní život představuje sice ochranného činitele, ale nelze ho chápat jako dokonalou ochranu před stresem a  návykovými nemocemi. Se závislostí na alkoholu se lze setkat i  u  kněží. Pro zajímavost dodáváme, že katolická církev povoluje, aby závislí kněží prováděli příslušné obřady s  ovocnou šťávou, a totéž umožňují věřícím i některé evangelické církve. – Lékař by se měl ve volném čase věnovat kompenzačním aktivitám, tj. zaměstnat jiné části svého těla a  mozku než při práci. Paradoxně se stává, že někteří lékaři se necítí dobře v  době, kdy by mohli odpočívat, a  těší se, až půjdou do práce. Příčinou může být láska k  povolání, ale také málo kvalitních mimopracovních zálib.

3 OKRUHY JAK PŘEDCHÁZET NÁVYKOVÝM NEMOCEM A ZVLÁDAT STRES NEBO RIZIKOVÉ EMOCE

Následující kategorie se do značné míry překrývají a  kombinují. Například jeden kolega-lékař se uklidňuje procházkami se psem. Uplatňuje se při tom fyzická aktivita i  vliv okolní přírody. Navíc dochází k  interakci se zvířetem, což má i citový rozměr.

3.1 Způsoby omezující vliv zevních podnětů vyvolávajících stres a zvyšujících riziko

– Některé z  těchto zdrojů stresu nelze zcela eliminovat, většinu je ale možné alespoň omezit na únosnou mez. Lékař se těžko vyhne pracovnímu stresu, ale nemusí po pracovní době věnovat nadměrnou pozornost tomu, co nabízí většina televizních stanic, nebo pobývat v  hlučných prostorách. Někdy se pacienti ptají, zda nebude jejich život ochuzen. Zkušenost učí, že je to právě naopak. Zřeknutí se několika málo rizikových možností otevře cestu mnoha jiným a  lepším. Na okraj dodáváme, že zejména audiovizuální reklama alkoholu představuje rizikový faktor pro zneužívání alkoholu. Pro ty, kdo mají návykové problémy, jsou nebezpečné i filmy o drogách a reklama hazardu.

– Negativní působení časového stresu lze snížit dobrou organizací času. Doporučuje se plánovat i  odpočinkové aktivity stejně jako důležité povinnosti. Odpočinek je také povinnost, a to vůči sobě.

– Pokud je to možné, lékař by měl vést jasnou hranici mezi pracovními povinnostmi a soukromím. – K  zevním rizikovým vlivům, kterým je třeba se vyhnout, patří alkohol, tabák, jiné návykové látky a  hazard. Ve všech těchto případech se míra stresu zvyšuje, jen si ji jedinec hůře uvědomuje.

– Míru stresu sníží i  to, že se lékař naučí pracovat s  informacemi, chrání se před informačním přetížením a zvládne potřebné dovednosti.

3.2 Způsoby oslabující vliv vnitřních podnětů vyvolávajících stres a zvyšujících riziko

Sem patří hlad, dehydratace, spánková deprivace, únava, nedostatek pohybu, silné rizikové emoce a  dlouhé sezení. Ani tyto faktory nelze zcela eliminovat, ale lze jejich působení omezit. Například při dlouhé práci vsedě se osvědčují mikropřestávky, což může být kratičké protáhnutí se nebo třeba i  jen to, že lékař vstane, obejde ordinaci a vrátí se k práci.

3.3. Způsoby zlepšující uvědomování sebe a okolí

– Dobré uvědomování sebe i  okolí (mindfulness) usnadňuje rozpoznávat stresující podněty a  omezovat jejich působení (Gilmartin et al., 2017).

– Se sebeuvědomováním souvisí jednoduchá technika, kdy nezúčastněně pozorujeme myšlenky a  nereagujeme na ně. To se někdy označuje jako „surfing“. Tím se myslí jakoby klouzat po povrchu myšlenek, aniž by se člověk „namočil“. Praktikující si udržuje odstup, nadhled a  postoj pozorovatele. Tento postup se podobá některým tradičním meditačním technikám1.

– Klidné a  objektivní uvědomování vytváří dobré podmínky pro změnu vztahového rámce. Například plná čekárna může být zdrojem stresu, ale lze ji brát i  jako projev důvěry pacientů.

– Dobré uvědomování umožňuje rozpoznávat uklidňující prostředí, situace nebo aktivity a lépe je využívat.

3.4. Práce s motivací

– Lze si připomenout minulé negativní zkušenosti s  přetěžováním se.

– Podobně lze pracovat s  pozitivní motivací a  uvědomit si výhody rozumného způsobu života.

– Pracovní stres se lépe snáší, když se na něco těšíme, např. na relaxaci, cvičení nebo procházku pro práci.

– Odolnost vůči stresu také zvyšuje smysluplnost, pocit, že jedinec může svůj život ovlivňovat, a  schopnost přijímat překážky jako výzvu (Kobasa, 1979).

5 KRÁTKÁ INTERVENCE A LÉČBA

Zdravotník s  počínající formou návykové nemoci by měl být dostatečně kritický a  využít svépomoc, např. účast v  organizaci Anonymních alkoholiků a  svépomocné materiály. Je to projev odpovědnosti vůči sobě i  pacientům. Tím spíše by se měl léčit lékař, u  něhož návykový problém pokročil.

Prognóza závislých lékařů, kteří se léčí, je obvykle dobrá, většinou bývají silně motivováni udržet si zaměstnání a  jejich výhodou je i  nadprůměrná inteligence. Přece jen ale varování. Při léčbě závislostí nejde pouze o  to získat informace, ale je třeba dobře zvládnout relevantní dovednosti. Dobře naučené vzorce chování lze použít i  při stresu nebo bažení. Toho nelze dosáhnou jinak než častým opakováním. Dlouhodobé doléčování je proto důležité pro lékaře stejně jako pro jiné závislé pacienty.

6 ZÁVĚR

Stres, rizikové emoce jako podrážděnost, i  pozitivní emoce jako laskavost se mezi lidmi snadno přenášejí. Přenos se děje snadněji z  výše postavené osoby na níže postavenou. Lékaři jsou obvykle vedoucími zdravotnických týmů, jejich emoční rozpoložení proto podstatně ovlivňuje atmosféru na pracovišti i  to, jak se tam pacienti cítí. Prevence návykových nemocí a  stresu je důležitá pro lékaře i jejich okolí.