Kouření tabáku u vězněných osob

Východiska | V posledních letech uplatňuje ČR efektivní strategie kontroly tabáku. Většina intervencí a zájmu je cílena na majoritní, obecnou populaci, zatímco velmi malá pozornost je věnována vězeňské subpopulaci, a to i přes fakt, že prevalence kouření mezi vězeňskou subpopulací je až 3krát vyšší než v obecné populaci.
Cíl | Zmapování prevalence kouření mezi vězněnými osobami mužského pohlaví a určení stupně závislosti na nikotinu.
Metody | Soubor tvořili vězni-muži v jedné věznici ČR (n=1214). Zdrojem dat byl vězeňský informační systém SARPO za r. 2017, ze kterého byly zjištěny základní informace o výskytu kouření. U namátkově vybrané skupiny kuřáků (n=48) byla zjišťována míra závislosti na nikotinu prostřednictvím sebehodnoticího dotazníku Škála závislosti na cigaretách (CDS – Cigarette Dependence Scale).
Výsledky | V souboru vězněných osob bylo 1038 (85,5 %) každodenních kuřáků a 176 (14,5 %) nekuřáků. V dotazníkovém šetření, provedeném na namátkově vybraném vzorku odsouzených (n=50), byl zjištěn nejvyšší počet jedinců
se střední závislostí na nikotinu, a to 33 (68,8 %).
Závěr | V porovnání s údaji z obecné populace je v české vězeňské subpopulaci prevalence kuřáků přibližně 3krát vyšší. Ačkoliv je prevalence kouření mezi vězni vysoká, v ČR je odsouzeným jen velmi poskrovnu nabízena odborná pomoc při odvykání kouření, která by zohledňovala specifické podmínky uvěznění – zejm. zvýšené stresové vypětí a všudypřítomnou nudu.

1 ÚVOD

Kouření a závislost na tabáku jsou celosvětově jedním z nejzávažnějších problémů veřejného zdravotnictví, kouření v r. 2016 představovalo globálně čtvrtý nejvýznamnější rizikový faktor měřeno roky ztraceného života v důsledku nemocnosti a úmrtnosti (DALYs) – na vrub kouření šlo globálně 7,4 % všech DALYs a 13,0 % všech úmrtí, a to poměrně vyrovnaně v případě mužů i žen (Gakidou et al., 2017). V obecné dospělé populaci ČR prevalence současného kouření v roce 2017 dosáhla 25,2 % a prevalence denního kouření 18,4 % (Váňová et al., 2018). Jednou ze specifických subpopulací charakteristickou vysokou prevalencí kuřáků jsou jedinci umístění ve výkonu trestu. Na užívání návykových látek ve vězeňské populaci ČR se zaměřuje opakovaná dotazníková studie realizovaná Národním monitorovacím střediskem pro drogy a závislosti ve spolupráci s Vězeňskou službou ČR, podle které bylo v r. 2016 mezi odsouzenými vězni 71,5 % osob, které užily tabák v posledních 12 měsících, 7,6 % vězňů nikdy neužilo tabákový výrobek (Grohmannová, 2017). Rovněž zahraniční odborné studie upozorňují na velmi vysokou prevalenci kouření mezi odsouzenými, která se pohybuje mezi 78–83 % (Sieminska et al., 2006; Cropsey et al., 2010; Richmond et al., 2010), přičemž jednotlivé výsledky mohou být rozdílné v návaznosti na stát a jeho veřejnozdravotní strategie, typ zabezpečení věznice, pohlaví participantů a jiné (Ritter et al., 2011). Z konkrétních prevalencí kuřáků ve vězeňské populaci v zahraničí uvádíme například Austrálii se 79 % kuřáků (Belcher et al., 2006), Velkou Británii se 78 % kuřáků (Singleton et al., 2003) nebo Polsko s 81 % kuřáků mezi vězni (Sieminska et al., 2006). Vysoká prevalence kuřáků mezi odsouzenými bývá často spojována se sociodemografickými a zdravotními charakteristikami této subkultury, tedy s nižší mírou vzdělání, s frekventovanějším počtem uživatelů návykových látek a s častějšími psychiatrickými komorbiditami (Howell et al., 2015). S ohledem na celkový počet vězněných osob, který se pohyboval v roce 2017 kolem 21 tis. (VSCR, 2017), a vzhledem k vysoké prevalenci kuřáků mezi nimi si dle našeho názoru téma zaslouží zájem odborné veřejnosti.

2 VÝZKUMNÝ SOUBOR A POUŽITÉ METODY

Sběr dat byl uskutečněn v jedné konkrétní české věznici pro výkon trestu odnětí svobody s ostrahou s vysokým stupněm zabezpečení a s ostrahou se středním stupněm zabezpečení či se zvýšenou ostrahou (sestupně podle ­četnosti zastoupení v souboru). Data byla zjištěna z vězeňského programu SARPO (Stručná analýza rizik a potřeb odsouzených), což je prediktivní nástroj na hodnocení rizik a kriminogenních potřeb odsouzených, který byl do penitenciární praxe zaveden dnem 1. 11. 2012 a je obsažen ve Vězeňském informačním systému (VIS). Součástí nástroje SARPO je oddíl Závislosti, který spolu s odsouzeným vyplňují vězeňští psychologové v rámci anamnestického rozhovoru. Z výše uvedeného důvodu jsou respondenty odsouzení vězni. Obvinění ve výkonu vazby nejsou ve výzkumném vzorku zahrnuti. Sběr dat proběhl v květnu 2017 a údaje byly vyhodnoceny celkově od 1214 vězňů. Vzhledem k profilaci věznice se jedná o respondenty výlučně mužského pohlaví, přičemž kritériem pro výběr respondentů bylo umístění ve výkonu trestu v této konkrétní věznici v době studie a uzavřené psychologické posouzení.

Kouření bylo definováno jako současné užívání tabáku s denní spotřebou, bez ohledu na formu užívaného tabáku (porcovaný/neporcovaný).

Z celkového počtu 1214 osob byl následně vybrán nereprezentativní soubor o velikosti 50 odsouzených, přičemž vybraný soubor byl zvolen namátkově z osob, které se v době studie zúčastnily psychodiagnostického vyšetření. Vybranému souboru byl skupinově administrován sebehodnoticí dotazník Škála závislosti na cigaretách (Cigarette Dependence Scale) – CDS, pro určení stupně závislosti na nikotinu (Etter et al., 2003). Škála obsahuje celkově 12 položek, které jsou jednotlivě obodovány od 1 do 5 bodů. Celkový nejvyšší možný počet získaných bodů je 60, nejnižší 12, přičemž 12 až 24 bodů je hodnoceno jako mírná závislost, 25 až 44 bodů jako střední závislost, 45 a více bodů je hodnoceno jako silná závislost. Vybranému vzorku 50 osob byly dále přidány doplňující otázky ohledně věku počátku kouření a případně, zda se jedinci pokusili se závislostí na tabáku skončit a případně počet takových pokusů.

Z 50 sebraných dotazníků byly vyloučeny 2 osoby – nekuřáci, celkově zůstalo 48 vězněných respondentů, jejichž data byla zpracována v programu Microsoft Excel 2010.

3 VÝSLEDKY

Z celkového počtu 1214 respondentů bylo 1038 (85,5 %) kuřáků a 176 (14,5 %) nekuřáků (Tabulka 1). Počet denně vykouřených cigaret u kuřáků dosáhl 1 až 80 cigaret, průměr 15,3, medián 15 cigaret.
Každodenní kouření  Počet % Průměrný věk Průměr (medián) denní spotřeby cigaret (ks)
Kuřák 1038 85,50 % 34,23 15,3 % (15)
Nekuřák 176 14,50 % 39,04  –
Celkem 1214 100 %  –  –

Tabulka 1 | Výskyt každodenního kouření, průměrný věk a počet vykouřených cigaret

Z kuřáků, kterým byla administrována Škála závislosti na cigaretách (n=48), spadalo nejvíce jedinců do kategorie 2 – střední stupeň závislosti (n=33), tedy 69 % osob byli jedinci se střední závislostí na nikotinu (Tabulka 2). Průměrný počáteční věk konzumace cigaret u dotazovaných byl 14,8 let.
Stupeň závislosti (CDS) Počet %
1 – mírná závislost 3 6,25 %
2 – střední závislost 33 68,75 %
3 – silná závislost 12 25,00 %

Tabulka 2 | Výskyt stupně závislosti na cigaretách

Z celkového počtu dotazovaných kuřáků (n=48) se 23 (47,7 %) osob nikdy nepokoušelo s kouřením přestat a 25 (51,1 %) osob se během svého života alespoň 1krát o abstinenci od cigaret pokusilo. Průměrný počet abstinenčních pokusů činil u respondentů 2, u 2 jedinců se vyskytl nejvyšší počet 10 pokusů o odvykání.

4 DISKUZE

Námi prezentované výsledky se obecně shodují s tuzemskými údaji o kouření mezi vězni v ČR. K obdobným výsledkům docházejí taktéž v zahraničí. V našem výzkumu dosáhl výskyt každodenního kouření mezi vězni 85,5 % a u vybrané podskupiny vězňů dosáhla závislost na nikotinu nejčastěji středního stupně (68,8 % osob). Na základě získaných dat můžeme soudit, že prevalence užívání tabáku u vězeňské populace je až 3–4krát vyšší než prevalence v obecné populaci – pro srovnání prevalence denních kuřáků mezi muži v obecné populaci dosahuje 22,6 % (Váňová et al., 2018). Při porovnávání je potřeba vzít v úvahu nižší věk vězňů i fakt, že mezi vězni je četnější nízký socioekonomický status, častá závislost na dalších návykových látkách a v neposlední řadě častá přítomnost psychiatrických onemocnění, přičemž právě tyto faktory lze u kuřáků identifikovat ve větší míře i v obecné populaci (Králíková et al., 2013). Ukázalo se, že poměrně velký podíl respondentů se pokusil s kouřením přestat. Přesto je v českých věznicích dostupná pouze velmi omezená adekvátní odborná pomoc, a to přesto, že na základě osobní zkušenosti autorky se nezřídka stává, že za 1 cigaretu odsouzený zaplatí svou celodenní stravou, nebo že se z vězeňské knihovny ztrácejí knihy, které jsou doslova vykouřeny.

Za zmínku také stojí politika vůči kouření ve věznicích. Podle platné zákonné úpravy (zákon č. 65/2017 Sb.) vězni ve věznicích kouřit mohou, odsouzený má povinnost dodržovat zákaz kouření v místech, kde je to vzhledem k možnému ohrožení zdraví nekuřáků nebo z protipožárních důvodů ředitelem věznice zakázáno (zákon č. 169/1999 Sb.). Ředitel konkrétního zařízení může vydat zákaz kouření ve vnějších a vnitřních prostorách věznice s výjimkou vyhrazených míst označených grafickým symbolem s nápisem Kouření povoleno. V případě porušení výše uvedené základní povinnosti odsouzeného (kouření mimo vyhrazený prostor), je odsouzenému uděleno napomenutí, případně kázeňský trest. V právních úpravách je ustanoveno právo vězňů na nekuřácké prostředí, a to na základě vlastní žádosti (dle Vyhlášky MSp č 345/1999 Sb., § 23, odst. 7), což je v současné době aktuálním tématem vězeňské služby, která musí stále častěji reagovat na stížnosti nekuřáků, kteří jsou v přeplněných věznicích umístěni mezi kuřáky (vlastní pozorování autorky). Vybrané zahraniční politiky se v současnosti ubírají směrem k absolutnímu celoplošnému zákazu v prostorách věznic, který byl zaveden např. ve Velké Británii, Kanadě či Austrálii. Lankenau (2001) však výrazně upozorňuje, že samostatný a pouhý zákaz kouření ve věznicích vede k podněcování a vytváření černého trhu s tabákem a cigarety se následně stávají vzhledem ke své nedostupnosti a nelegálnosti stabilní platební komoditou (například bochník chleba za krabičku cigaret). Odborníci se shodují, že vedle represivního zákazu kouření je nezbytné implementovat a zkvalitňovat dostupnost a nabídku odborných terapeutických intervencí při léčbě závislosti na tabáku (Cropsey et al., 2010; Richmond et al., 2012; Howell et al., 2015), jelikož tabák a cigarety sehrávají ve věznicích mnohem komplexnější roli, než je pouhé kouření, ale jsou také odrazem copingových strategií, které pomáhají jedincům vyrovnat se zátěžovou situací – s uvězněním, ztrátou sociální vazeb, ztrátou sociálních rolí, a zejména se jedná o obchodní komoditu. Ritter et al. (2011) upozorňují, že vězeňské programy zaměřené na léčbu závislosti na tabáku musí zohledňovat právě stres pramenící z vězeňského prostředí a dále by měly vést k aktivizaci odsouzených formou zvyšování počtu volnočasových aktivit (kouření často slouží k překonávání každodenní nudy a rutiny ve věznicích).

Právě v tomto směru vidíme velký potenciál, jenž by si zasloužil zájem dalšího výzkumného bádání.

Předpokládáme, že při podrobnějším zkoumání fenoménu závislosti na tabáku u vězněných osob by bylo zapotřebí zaměřit se hlouběji na význam tabáku v kriminální subkultuře, na postoje a potřeby vězněných osob, na základě čehož by bylo možné sestavit efektivní cílené programy pro léčbu závislosti na tabáku u vězněných osob.
Limitujícím prvkem práce je jednoznačně nereprezentativní vzorek vybrané populace, jelikož jde o soubor z jedné věznice a ve vybraném vzorku nejsou zahrnuty osoby s nízkým stupněm zabezpečení. Mezi respondenty jsou zahrnuty převážně osoby recidivující – věznice je orientována převážně na osoby s nařízeným typem věznice ostraha (ostraha se středním a vysokým stupněm zabezpečení), což sice není složení zcela reprezentativní pro celou vězeňskou populaci, ale nemělo by mít vliv na míru kouření a praktiky související s kouřením mezi vězni v ČR obecně. Dalším možným limitem je fakt, že sebraná data jsou použita z počátečního pohovoru prováděného při vstupu do věznice, čili během pobytu ve věznici může dojít k omezení kouření nebo až k úplné abstinenci, ale naopak také k započetí kouření u dosavadních nekuřáků. Ve věznicích existuje spíše omezená dostupnost tabáku (nejčastěji z finančních důvodů). Otázkou také zůstává otevřenost respondentů a systematicky informační chyba daná tendencí zkreslovat zkušenosti s návykovými látkami, která je však v případě tabáku nižší než u ostatních návykových látek. V neposlední řadě pokládáme za důležité zmínit, že se často jedná o jedince s disociálními rysy, kteří opakovaně a zcela účelově mohou měnit svůj evidenční status kuřák/nekuřák za účelem dosažení manipulativních cílů – například stěhování z cel či úseků ve věznici, což může být také limitujícím faktorem při zjišťování prevalence kuřáků ve věznici.

5 ZÁVĚR

Potvrdilo se, že u vězeňské populace je míra kouření velmi vysoká a vzhledem k celkovému počtu vězňů představuje kouření ve věznicích významný, avšak opomíjený veřejnozdravotní problém. Existuje značný, dosud nevyužitý prostor pro adiktologické intervence v oblasti odvykání kouření ve věznicích. Prostor je o to větší, že poměrně vysoký počet kuřáků se pokoušel s kouřením přestat, což je výzvou pro odborné zaměstnance věznic věnující se problematice závislostí (vězeňských psychologů, speciálních pedagogů či nově vězeňských adiktologů). Další aktuální otázkou je případná změna politiky kontroly tabáku ve věznicích směrem k nekuřáckému prostředí.

Role autorů | PU se podílela na sběru a analýze dat, oba autoři se podíleli na tvorbě článku.
Konflikt zájmů | Bez konfliktu zájmů.