Dětská a dorostová adiktologie vytvořila samostatnou sekci při SNN ČLS JEP a sdílí ji s dalšími společnostmi
Publikoval redakce v
EDITORIAL
V Praze 1. prosince 2018
Prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D.
přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze a vědecký sekretář Společnosti pro návykové nemoci ČLS JEP pověřený koordinací vzniku Sekce dětské a dorostové adiktologie
Vážení kolegové, čtenáři, přátelé,
od momentu, kdy jsme společně s Petrem Popovem v časopise Adiktologie publikovali editorial pod názvem Dětská a dorostová adiktologie na prahu emancipace (Miovský, Popov, 2016), uplynulo dost vody a některá z témat se usadila, vyjasnila a dostala jasnější obsah. Je dnes pravděpodobně mnohem více početný okruh kolegů, kteří toto téma začali vnímat a pro které je lépe uchopitelné. Postesk nad tím, že některé vznikající provozy nemají plnou obsazenost, je v tomto kontextu především o dvou základních problémech. Tím prvním je zřejmě neochota si přiznat, že za touto netrpělivostí stojí především obava o rozpočet „na dospělácké služby“. To je ale obava zcela oprávněná a má být předmětem otevřené diskuse a nikoli pasivně agresívního skrývání se „za pochybnosti o smyslu a oprávněnosti“ dětských provozů. Nedostatek peněz je všudypřítomný a je společným závažným problémem. Vznik a rozvoj dětské adiktologie by neměl ohrožovat služby pro dospělé a neměl by vést ještě do větší krize, než v jaké jako obor jsme. Pojďme to tedy transparentně pojmenovat a řešit. Je to systémový a závažný problém a prioritou celého oboru v segmentu ambulantní péče musí být revitalizace a stabilizace služeb pro dospělé. To je jasné a musí to být jasně opakováno. Neznamená to ale nesmyslně mlčet a bát se udělat jakýkoli krok do neznáma a čekat „na lepší časy“ – nikdy nepřijdou a naše povinnost je rozvíjet obor a artikulovat problémy, které vidíme a pro které máme oporu ve vědě a klinické praxi.
Druhým základním problémem, který není dostatečně pojmenován a doutná a souvisí s předchozím tématem, je fakt, že za nedostatkem klientů a pacientů některých provozů stojí prosté nepochopení nebo neochota věnovat se hlavním cílovým skupinám dětských provozů. Každý by měl samozřejmě rád ony motivované klienty pro tu „pěknou a vrcholovou“ psychoterapii. Jenže takových klientů je málo a mnozí z nich za exkluzívní služby rádi zaplatí i jinde. Ale dětská a dorostová adiktologie je dominantně o opačném konci, stojí na nemotivovaných a problematických rodičích, pokud vůbec rodiče jsou, protože to je především o dětech z ústavní výchovy a péče. Například dětské domovy jsou plné dětí, které potřebují alespoň základní adiktologickou péči – a tato péče pro ně v potřebné podobě dnes dostupná není – včetně toho, aby je v případě potřeby viděl dětský psychiatr. O diagnostických ústavech nemluvě. Vedle toho asi nebudou jásat mnohé těhotné ženy mající adiktologický problém, že s ním jsou konfrontovány a jim je nabídnuta pomoc. O náctiletých klientech probační a mediační služby asi není třeba hovořit, stejně jako klientech OSPOD v konfliktu se zákonem. Ilegální migranti a u nás žijící menšiny, resp. jejich děti, asi též není třeba představovat. Drtivá většina této klientely není nikým chtěná a rozhodně není lehká na práci. Dobrovolnost, zájem a motivace jsou asi logicky v jejich případě velmi choulostivá témata. Jeden z klíčových článků tohoto čísla, zabývající se mj. výpočtem prevalence potenciálních dětských pacientů a klientů pro dětské provozy (Rolová et al., 2018), nenechává na pochybách, o jakých číslech se bavíme. Navazuje úzce na provedené analýzy publikované již dříve (např. Miovský et al., 2014). Není důstojné nechat padnout diskusi o tak závažných věcech na úroveň otázek, kolik vznikajících nových typů služeb mělo za posledních téměř 30 let od Sametové revoluce v roce 1989 podobnou evidenci a řádně provedené analýzy potřeb. Kolik let mnoha novým službám trvalo, než našly svůj profil a klientelu, a kolik z nich mělo problém s nedostatkem klientů a jak dlouho. Přitom není pochyb o jejich užitečnosti a naléhavosti z hlediska jejich existence. Je to nejen nedůstojné, je to i neúcta k obrovskému nasazení a těžké práci kolegů, kteří v dětské péči již mnohé dokázali a udělali a nejsou v situaci „hledání profilu a klientely“. Pojďme tedy tyto problémy dospěle pojmenovávat a diskutovat a nebojme se nepříjemných otázek s nelehkými odpověďmi. Ten dialog je potřebný.
Právě proto, že dětské služby v adiktologii za sebou mají od roku 1957 dlouhý vývoj a na tomto poli je mnohé odpracováno a hotovo, nabízela se logicky varianta vzniku něčeho lépe organizovaného a pevnějšího. Po delší diskusi se tak zrodil nápad založit Sekci dětské a dorostové adiktologie při SNN ČLS JEP (dále též Sekce DaDA). V dubnu 2018 pak byla tato myšlenka formálně schválena výborem SNN a vznikl kratičký koncepční návrh postupu a priorit pro rok 2018, který výbor schválil a podpořil na své pravidelné schůzi. Formulován byl pracovní návrh pojetí dětské a dorostové péče v adikologii charakterizované ve schváleném dokumentu: „Dětská a dorostová adiktologie je vymezena primární cílovou skupinou dětí do 15 let a dospívajících do 18(19) let, včetně těhotných žen, rodinných příslušníků a dalších vztahových osob. Primárním posláním sekce SNN ČLS JEP bude postupná kultivace klinické práce s touto cílovou skupinou, rozšiřování preventivních, diagnostických a léčebných nástrojů a intervencí vztahujících se k ní a jejím specifickým potřebám. Je striktně interdisciplinárně založená a zohledňuje jak celé spektrum relevantních odborností (dětská psychiatrie, dětská klinická psychologie, sociální práce, dětská adiktologie atd.), tak institucí specializujících se na práci s touto adiktologickou klientelou, včetně širší sítě relevantních institucí a partnerů jako např. OSPOD, ústavní výchovy a péče, kojeneckých ústavů atd.“
Jde samozřejmě pouze o pracovní návrh podléhající další diskusi a vývoji. Jedná se o segment služeb a budoucí část oboru, která není dnes pevně usazena nikde ve světě.. Sekce DaDA si definovala na počátku tyto priority:
– Koncepční usazení specializace dětské a dorostové adiktologie v oboru závislostí.
– Vytvoření pracovního návrhu Koncepce páteřní sítě služeb v DaDA v ČR, jeho předložení do diskuse a zahájení diskuse o jeho postupné implementaci a podmínkách implementace.
– Diskuse o promítnutí témat dětské péče do vzdělávání všech dotčených odborností.
– Nastartování vědecko-výzkumné činnosti v dětské adiktologii a vytváření podmínek pro její rozvoj.
Autoři publikovaného editorialu z roku 2016 (Miovský, Popov, 2016) zdůraznili, že mluvíme-li o dětské a dorostové adiktologii, mluvíme skutečně o aplikaci mezioborového modelu, důsledně dodržujícího integrativní rámec a charakter adiktologických služeb. Ani samotná rodinná a párová terapie, ani individuální psychoterapie, ani sociální práce, ani výchova či veřejnozdravotní intervence, ani farmakoterapie ani další jednotlivé složky a komponenty péče nejsou všeobjímající a samy o sobě dostačující. Jsou jen dílčími částmi mozaiky a každá ze základních odborností a jí doporučovaných intervencí má své místo a toto místo je nezastupitelné a není nadřazené jiným. Jasně jsme formulovali požadavek a de facto imperativ pro další rozvoj celého segmentu služeb, tedy že o kvalitním a efektivním programu dětské a dorostové adiktologie lze hovořit tehdy, když léčba odpovídá potřebám a charakteru cílové skupiny, tedy dítěte, jeho případných sourozenců, rodičů, případně jiných blízkých osob a širšího sociálního rámce, ve kterém se pohybují. Velmi ilustrativně to mohou dokládat některé publikované kazuistiky (např. Chládková, Miovský, 2016) a další dokumenty. Není dětské a dorostové adiktologie bez skutečně reálného zastoupení odborností, které jsou pro takovou péči relevantní a bez nástrojů, terapeutických strategií a intervencí, které jsou ověřené, fungující a prokazatelně přinášejí výsledky. Mezitím byl k dispozici český překlad doporučených postupů z Velké Británie (Gilvarry et al., 2016), určených pro práci s mladými lidmi a ten byl rychle rozebrán. I proto jej přetiskujeme v tomto čísle APLP, aby postupy byly dostupné pro další diskusi a práci. To je relevantní také pro blížící se zásadní moment ve vývoji našeho oboru. V roce 2019 totiž náš obor obdrží přímou finanční podporu TAČR (Technologická agentura ČR) pro zpracování vlastních, mezioborově založených klinických doporučených postupů. Základní podmínkou zadání pak je samostatné zpracování právě také doporučených postupů pro děti a dorost. Britské doporučené postupy a další dostupné postupy publikované ve světě se tak stávají důležitou součástí vstupující do naší práce a otevírají diskusi o tom, co a jak z nich lze promítnout do našich vlastních postupů.
Historickým milníkem se v letošním roce stalo první ustanovující setkání zájemců o vznik Sekce DaDA uskutečněné ve čtvrtek 15. listopadu 2018 v aule Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze. Velmi rychle došlo mezi přítomnými ke shodě na všech programových bodech a prioritách a zápis z celého setkání je k dispozici na stránkách SNN (www.snncls.cz). Na ustavující schůzi sekce byl potvrzen záměr sdílet tuto sekci mezi SNN ČLS JEP a Českou asociací adiktologů (ČAA) a navrženo bylo také projednat sdílení této sekce s Asociací nestátních organizací (A.N.O.). Všechny tři výbory byly obeslány a informovány. Současně kolegové navrhli také další klíčová partnerství a sdílení informací. Atmosféra byla velmi přátelská a pracovní, a tak se dokonce podařilo ihned na místě diskutovat, navrhnout a zvolit vedení nově vzniklé Sekce. Ze šesti zájemců byla sestavena a schválena kandidátka a schválena byla také procedura hlasování. Předsedkyní Sekce DaDA byla 20 hlasy zvolena Michaela Štáfková z Dětská ambulance v Kladně a dalšími dvěma členy vedení byli zvoleni, shodně oba 16 hlasy, Libor Chvíla z Dětské ambulance v Ostravě a Blanka Petrošová z Dětské ambulance Sananim. Zbývající tři kandidáti budou tvořit užší jádro vedení Sekce a spolupracovat se zvoleným výborem a pomáhat s aktivitami. Rovnou se vedla širší diskuse k plánovaným výstupům Sekce směrem dovnitř i ven adiktologické obce a prioritními aktivitami a komunikací byla, kromě využití samotného APLP, navržena také Purkyňka jednou ročně (žádost a návrh podány na výbor SNN). Členové Sekce projevili dále zájem o pravidelný blok a prostor (sympozium) na AT konferenci a zájem o pravidelnou účast na akcích směrem k Psychiatrické společnosti ČLS JEP. Nově zvolené vedení si odneslo předané dokumenty a podklady. Současně bylo vysloveno poděkování za podporu v rozjezdu činnosti Sekce přítomné zástupkyni Nadace Sirius paní Kamile Badové. Sekce tak na svoje prvními krůčky získala důležitou podporu a kromě spolupráce s Nadací Sirius se chystá oslovit také další partnery, včetně např. Odborné společnosti pro prevenci rizikového chování (OSPRCH). Rád bych nově vznikajícímu seskupení popřál vše dobré do startu a neutuchající energii tolik potřebnou pro jejich klienty a pacienty. Přál bych si, aby jak samotná Sekce, tak hlavně vznikající a rozvíjející se služby měly podporu a zázemí a aby jim zbývající část oboru byla ochotna naslouchat, vyjádřit zájem a vést s nimi dialog.
LITERATURA
Rolová, G., Miovský, M., Barták, M. (2018). Veřejně dostupné zdroje dat a prevalence užívání návykových látek u rodiček, dětí a mladistvých a možnosti využití těchto dat pro prevalenční odhady pacientů a klientů. Adiktol. prevent. léčeb. praxi, 1(4), 224–235.
Gilvarry, E. et al. (2016). Doporučené postupy pro práci s mladými lidmi s problémy souvisejícími s užíváním návykových látek. Praha: Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze/Královská akademie všeobecných lékařů, UK.
Chládková, N., Miovský, M. (2016). Adolescentní pacientka užívající návykové látky komorbidní s mentální bulimií: klinická kazuistická studie. Adiktologie, 16(4), 360–367.
Miovský, M., Čablová, L., Šťastná, L., Školníková, M., Miklíková, S. (2014). Analýza potřeb dětí a mladistvých z hlediska užívání návykových látek a souvisejícího rizikového chování v kontextu institucionální sítě služeb na území hl. města Prahy a Středočeského kraje. Adiktologie, 14(1), 10–21.
Miovský, M., Popov, P. (2016). Dětská a dorostová adiktologie na prahu emancipace? Adiktologie, 16(4), 272–279.