Analýza informačních systémů a podklady pro revizi výkonů

Analýza informačních systémů a  podklady pro revizi výkonů v adiktologických službách byla zpracovaná v rámci projektu „Systémová podpora rozvoje adiktologických služeb v rámci integrované protidrogové politiky“. Projekt Odboru protidrogové politiky Úřadu vlády ČR usiluje o systematizaci a koncepční rozvoj služeb, programů a  dalších nástrojů naplňování protidrogové politiky České republiky a je podporován z Operačního programu Zaměstnanost Evropského sociálního fondu.

Analýza mapuje současné informační systémy používané k vykazování adiktologických služeb. Cílem bylo shromáždit podklady o vykazovaných adiktologických výkonech, které by pokryly celé kompletní spektrum potřeb poskytovatelů adiktologických služeb. Analýza se zabývá typy vykazovaných výkonů a jejich vazbou na jednotlivé resorty – převážně jde o výkony sociální a zdravotní. Autoři analýzy Jan Šalomoun a Alexandra Roubalová vycházejí ve svém rozboru z dat dotazníkového a také terénního šetření.

Analýza rovněž obsahuje návrh podkladů potřebných pro komplexní revizi výkonů v adiktologických službách a následnou tvorbu metodických materiálů, které poslouží při vytváření jednotného a závazného převodníku výkonů mezi jednotlivými resorty.

Současný stav Síť poskytovatelů adiktologických služeb v ČR se skládá ze tří základních celků: preventivní programy, harm reduction programy a léčebné programy společně s programy sociální integrace.

Podle zpráv o realizaci protidrogové politiky v krajích bylo v ČR v r. 2016 celkem 244 specializovaných adiktologických center (tj. programů bez započítání preventivních a terénních programů), z toho 56  nízkoprahových kontaktních center, 71  programů ambulantní léčby, 17 substitučních center, 2 stacionární programy, 23 detoxifikačních jednotek, 26 oddělení lůžkové zdravotní péče, 15 terapeutických komunit, 28 doléčovacích programů (z nich 20 s chráněným bydlením) a 6 domovů se zvláštním režimem pro osoby závislé na návykových látkách. Kromě těchto center hlásily kraje celkem 46 terénních programů .

Dále k lednu roku 2017 evidoval Národní ústav pro vzdělávání již celkem 56 organizací s 90 certifikovanými programy primární prevence. Z celkového počtu 90 certifikovaných programů je 55 programů všeobecné prevence, 25  programů selektivní prevence a 10 programů indikované prevence.

Celá tato síť je financována z různorodých zdrojů, především ale z veřejných prostředků. Na centrální úrovni patří mezi hlavní donátory ministerstva (MPSV, MZ, MŠMT), Úřad vlády – RVKPP, zdravotní pojišťovny, na regionální úrovni jsou to rozpočty krajské a obecní. Systém doplňuje financování z evropských fondů.

Výroční zpráva RVKPP za rok 2015 shrnuje problematiku financování následovně: „Poskytovatelé služeb z řad nestátních organizací provedli v r. 2016 analýzu podmínek dotačních řízení ministerstev a krajů v oblasti protidrogové politiky, která ukázala, že současný vícezdrojový dotační systém financování služeb je  komplikován množstvím nejednotných a často protichůdných pravidel ve všech fázích dotačních řízení. Nastavení dotačních titulů je z celkového pohledu nesystémové a  nekoncepční. Tyto zásadní rozdíly v  dotačních řízeních mají výrazný negativní dopad na poskytovatele služeb i donátory a ohrožují existenci základní sítě služeb.

Tato situace je bohužel zároveň klíčovým negativním faktorem v oblasti návrhu a implementace univerzálního informačního systému pro poskytovatele služeb.

Tři základní potřeby výkaznictví

Výkaznictví poskytovatelů adiktologických služeb určují tři základní potřeby:

1. Potřeby dané zákony a standardy odborné způsobilosti.

2. Potřeby organizace – její vlastní přehledy, hodnocení efektivity a kvality práce, dokumentace práce s klienty atd. Tyto potřeby z velké části vycházejí z potřeb definovaných v prvním bodu.

3. Potřeby pro účely dotačních řízení – tj. potřeby jednotlivých donátorů.

Zatímco proměnné v bodech 1 a 2 jsou z velké části jasně definované a ustálené, a tím pádem i bez větších problémů implementovatelné do konkrétního softwarového řešení, proměnné v třetí části jsou i vzhledem k rozsahu a různorodosti celé sítě tak nesourodé, roztříštěné a mnohačetné, že z velké části znemožňují implementaci jednoho univerzálního softwarového nástroje. Z  tohoto důvodu existují různé informační systémy, které si jednotlivé organizace přizpůsobují svým požadavkům a podmínkám, které se snaží pokrýt všechny tři potřeby dané organizace. Výjimkou jsou adiktologická zařízení, která spadají primárně pod zdravotnická zařízení. Ta pak využívají software zdravotnický.

Cíl analýzy – jednotný informační systém

Analýza informačních systémů a  podklady pro revizi výkonů v adiktologických službách si proto vzala za cíl zmapovat současné informační systémy používané k výkaznictví poskytovatelů adiktologických služeb. Analýza vychází ze dvou zdrojů dat: z dotazníkového šetření a z terénního šetření. Terénní šetření bylo realizováno u organizací, které používají jeden ze čtyř nejvíce používaných informačních systémů.

Analýza byla zpracovávána se záměrem vytvoření jednotného informačního systému, který by byl schopen pokrýt kompletní spektrum vnějších i  vnitřních potřeb poskytovatelů adiktologických služeb. Výkony poskytované v adiktologických službách mají v zásadě dvojí charakter, který se může v  případě některých výkonů prolínat. Zjednodušeně řečeno, rámec, který tyto výkony utvářejí, je složen z  různých rezortních částí, a  to převážně z  části sociální a z části zdravotnické. Podrobněji je tento koncept nastíněn v druhé části analýzy v kapitole Typy adiktologických služeb a jejich vázanost na jednotlivé rezorty.

Materiál proto obsahuje i návrh podkladů pro revizi výkonů v adiktologických službách a srovnání s výkony zdravotními a sociálními. Následná podrobná komparace má za cíl pomoci s již zmiňovanou komplexní revizí adiktologických výkonů a také s následnou tvorbou metodických materiálů, které by měly sloužit pro zhotovení jednotného a závazného převodníku výkonů v rámci jednotlivých rezortů. Následná softwarová algoritmizace těchto převodníků bude implementována do návrhu jednotného informačního systému.

Závěr

Analýza současných informačních systémů a  následný rozbor výkonů poskytovaných v  rámci adiktologických služeb ukázaly jednu zásadní skutečnost. I přes letité snahy se dosud nepodařilo vytvořit ideální systém, který by plně uspokojoval nároky a  potřeby uživatelů – tedy poskytovatelů služeb. Tato skutečnost však nevyplývá v první řadě z technologických omezení, nýbrž z důvodu nekompatibility výkonů poskytovaných s  ohledem na různé rezorty, neexistující závazné metodiky pro převod těchto výkonů a  hlavně z  důvodu složitého systému financování v  adiktologických službách. Již tak složité vícezdrojové financování bylo zásadním způsobem znepřehledněno rozdělováním prostředků z MPSV jednotlivým krajům, které používají naprosto odlišné metodiky, terminologie, termíny odevzdávání zpráv, své vlastní informační systémy atd.

Ke zdárnému vedení výkaznictví za jednu službu je nezbytná nejen detailní znalost specifických podmínek, ale navíc i zpracování výkaznictví do několika zásadně odlišných datových struktur – formulářů.

Uvedené okolnosti i přes dlouholeté snahy směřují k nejednotné struktuře výkaznictví (odlišnost sledovaných výkonnostních parametrů, nejednotnost jejich nastavení a  věcného významu), která je primárně nastavena směrem k hlavnímu donorovi, a následné zpracovávání výkaznictví pro celou řadu systémů, které musí vyhovovat požadavkům jednotlivých poskytovatelů dotací.

Tato skutečnost pak vede v  naprosté většině případů k  nutnosti používání sekundárních informačních systémů, většinou upravených excelových tabulek, kde se získané datové sady opakovaně přepočítávají a strukturují.

Jak uvádí Analýza podmínek vybraných dotačních řízení pro zajištění služeb v  oblasti protidrogové politiky3 , tak výše uvedené skutečnosti mají za následek obrovskou administrativní zátěž odborného personálu, vyšší náklady na administrativu projektů a snižování času věnovanému klientům.

Tuto skutečnost si jasně uvědomuje i  MPSV, které ve své studii Výkaznictví sociálních služeb píše:4 „Důsledkem nejasné definice pak data nejsou mezi sebou porovnatelná, protože vždy záleží na konkrétním výkladu jednotlivého poskytovatele.“ A v předcházejících odstavcích: „Pokud by došlo k  jasné formulaci a  sjednocení (zejména s krajskými systémy výkaznictví) definic, je možné využívat k vykazování sociálních služeb jedinou aplikaci, v níž budou agregovány všechny ukazatele, které se s poskytováním sociálních služeb pojí.“

V konečném důsledku je pak nutné konstatovat, že za současných podmínek není možné navrhnout univerzální informační systém, který by pokrýval veškeré potřeby výkaznictví v  adiktologických službách. Jedinou smysluplnou alternativou se jeví návrh systému, který bude v co největší míře splňovat nároky poskytovatelů dotací, jejichž systémy jsou stabilizované a dostatečně standardizované. Jedná se především o RVKPP a MPSV. I tato situace však jako první krok předpokládá jednání mezi těmito poskytovateli a návrh závazných metodických pokynů pro převod jednotlivých sad výkonů. Na základě tohoto kroku je pak možné vytvořit systém, který ze stávajících systémů převezme to nejlepší a nejosvědčenější (softwarová platforma, ustálené postupy atd.) a  přinese uživatelům kompatibilitu minimálně pro dva zásadní donátory.

Exporty do NRLUD (Národní registr léčby uživatelů drog) je možné zajistit již za stávající situace. Výstupy pro MS, MZ a MŠMT by bylo možné do jednotného systému implementovat také, avšak za předpokladu, že se požadavky na poslední chvíli nebudou měnit, což je bohužel častá praxe. Funkční výstupy pro tyto donátory tedy předpokládají součinnost subjektů minimálně na úrovni oznamování zamýšlených změn v dostatečném časovém horizontu, který by umožnil implementaci změn do jednotného informačního systému.

Pro vlastní potřeby jednotlivých krajů by bylo postupně možné implementovat výstupy opět pouze v součinnosti s daným donátorem, a to pouze za předpokladu stanovení závazných metodických pravidel a ustálení požadavků těchto donátorů. Toto se však dlouhodobě nedaří ani MPSV, a tak nezbývá než konstatovat, že tato vize není pro adiktologické služby příliš reálná. Jedinou alternativou je tak implementovat do informačních systémů funkcionalitu, která by umožnila vytvářet nad datovými sadami dynamické dotazy podle potřeb uživatelů, které by bylo možné následně plně nebo částečně využívat pro krajské donátory. Tento způsob je však z hlediska implementace velmi náročný a nemůže zaručit splnění všech požadavků.

Na závěr je třeba zdůraznit, že výstupy z  porovnání adiktologických výkonů za různé rezorty mají být pouze podkladem pro vytvoření univerzálního informačního systému. Analýza poukázala také na problematiku využití výkonů pro kalkulační vzorce hodnotící nákladovost služeb či jejich efektivnost, resp. jejich provázanost na výpočet dotací, kdy je toto praxí velmi kritizováno vzhledem k nejednotnému vykazování výkonů službami, či nemožnosti adekvátního porovnání náročnosti klientů.

Celá studie je dostupná na  webových stránkách projektu www. rozvojadiktologickychsluzeb.cz v kapitole výstupy. (Ke stažení zde: https://www.rozvojadiktologickychsluzeb.cz/vystupy/.)