A.N.O. – ASOCIACE NESTÁTNÍCH ORGANIZACÍ

NECHCEME DOTACE!

Téměř každý má nějakou zkušenost s nějakým druhem závislosti: mnoho z  nás kouří, mnozí pijeme alkohol, někteří z  nás experimentují s různými vědomí ovlivňujícími substancemi, někteří z nás relaxují – a mnohdy i prohrávají – v různých hráčských aktivitách. Pro některé z nás to neznamená žádný problém – ale pro některé z  nás se experiment nebo hráčská vášeň stane časem něčím, co ruinuje život, zdraví, připraví nás o  práci, peníze nebo blízké. To bývá okamžik, kdy je potřeba mít k dispozici někoho, kdo problematice rozumí, kdo je schopen poradit co dělat, kam se obrátit, a kdo je schopen s člověkem v problému pracovat.

Významnou část služeb pomoci v  oblasti závislostí poskytují nestátní organizace. Některé typy služeb jsou provozovány dokonce téměř výhradně nestátními organizacemi: jsou jimi terénní programy a kontaktní centra pro uživatele nelegálních drog. Aby tato zařízení vůbec mohla fungovat, jsou existenčně zcela závislá na dotacích. Dotační režim však kvůli své zastaralosti a roztříštěnosti klade na organizace obrovské nároky jak v  oblasti administrativy, tak v  oblasti plánování i  samotné udržitelnosti poskytovaných služeb. Každé zařízení totiž skládá svůj rozpočet z mnoha menších částek: není neobvyklé, když se na provozu jedné služby podílí šest až deset donátorů. Každý z donátorů si přitom sám určuje dotační priority, sám si určuje podmínky pro podání žádostí (okruh žadatelů, na co lze získanou dotaci využít, kdy se podává vyúčtování, průběžné a závěrečné zprávy a v jaké formě), sám si určuje způsob výkaznictví. Financování jednotlivých zařízení je nadto nutno komponovat podle stanoveného povinného podílu státních zdrojů a zdrojů ze samospráv. Rozpočet jednoho zařízení se tak podobá spíše skládání puzzle, a to nikoliv dílků z jedné krabice, které dohromady dají jeden obraz, ale spíše dílků z  několika různých sad, které složitě skládáme k  sobě, a  očekáváme, zda vzniklý tvar bude vůbec smysluplným obrazem. Nadto je tatáž agenda nehospodárně administrována na několika rezortech a jsme svědky toho, že to mimo jiné také značně ztěžuje možnosti vzájemné koordinace těchto subjektů. A to se zde nezmiňujeme o dalším, samostatném finančním zdroji, kterým je veřejné zdravotní pojištění, jež pro svou svébytnost a specifičnost necháváme v tomto článku stranou.

Jedním z důležitých prvků celého systému služeb prevence a léčby závislostí, který jej činí současně jedinečným a potřebným a současně situaci komplikuje, je sociálně zdravotní pomezí – klíčová báze, na níž se naše služby odehrávají. Současný dotační systém nutí všechna zařízení přináležet k jedné či druhé straně, musíme tak zařízení registrovat jako sociální, či zdravotní. Touto registrací je podmíněno získání dotací a z registrací současně vyplývají povinnosti, které musí služby plnit, a to bez ohledu na to, zda v dané oblasti získávají dotační prostředky, či nikoli.

I v oblasti kontroly kvality námi poskytovaných služeb musíme být součástí několika systémů, které se sice částečně překrývají, ale navzájem neuznávají svou hodnotu. Na jedné straně se jedná o Certifikace odborné způsobilosti a Standardy odborné způsobilosti Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky pro zařízení a programy poskytující odborné adiktologické služby, na straně druhé o Standardy kvality sociálních služeb doporučované MPSV od roku 2002, které se staly právním předpisem závazným od 1. 1. 2007. Znění kritérií Standardů je obsahem přílohy č. 2 vyhlášky MPSV č. 505/2006 Sb., prováděcího předpisu k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění. V době, kdy začal platit výše zmiňovaný zákon, již fungoval systém certifikace odborné způsobilosti administrovaný RVKPP. Služby prevence a  léčby závislostí argumentovaly právě již existujícími certifikacemi a žádaly, aby byl tento systém uznán. MPSV však odmítlo kompromis a v případě žádostí o dotace nejen na MPSV je registrace jako sociální služba podmínkou.

Na oblast financování služeb prevence a  léčby závislostí, která je úzce svázána s kontrolou kvality poskytování těchto služeb a s různými registračními systémy, je tak na organizace vyvíjen intenzivní tlak z  mnoha směrů  – od donátorů, státní správy, samospráv, ale také od samotné veřejnosti, která mnohdy nepodporuje fungování neziskových organizací.

Nezbytným – a jediným pragmatickým – východiskem z této situace je odklon od stávajícího zastaralého a roztříštěného dotačního financování, přechod na moderní systém financování navázaný na jasně definovanou síť služeb prevence a léčby závislostí, přechod na víceletý typ financování a jeho soustavné rozšiřování, zavedení rovnoprávných smluvních podmínek a v neposlední řadě vytvoření mechanismu, který zajistí potřebnou spolupráci a podíl samospráv. Finanční prostředky státní správy pro projekty protidrogové politiky musí být současně sdruženy pod samostatnou rozpočtovou kapitolu a  musí dojít k  nastavení jednotných podmínek pro čerpání finančních prostředků.

Nechceme stávající dotační systém ani stabilizovat, ani reformovat, jak je nám nabízeno v jednom z návrhů nové národní strategie závislostí, která má být klíčovým dokumentem protidrogové politiky na následujících devět let; jednak jsme za dlouhé roky zkušeností poněkud nedůvěřiví k podobně vágním formulacím a jednak jsme přesvědčeni o  tom, že konzervování současného stavu by bylo zhoubné. Nadto lze přece čerpat ze zkušeností z  ostatních zemí Evropské unie, z nichž mnohé se daly cestou financování projektů protidrogové politiky prostřednictvím státních agentur. Touto cestou se vydaly například Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Maďarsko, Malta, Německo, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Řecko a Španělsko. Samostatné agentury mají protidrogovou politiku v gesci také v Belgii, Estonsku, Finsku, Slovinsku a Švédsku, i když zde mají na starosti i další agendy – epidemiologii, obecnou ochranu veřejného zdraví a podobně.

Opuštění pokřiveného, roztříštěného a  neefektivního dotačního systému a centralizace státních prostředků do jednoho místa s jednotnými podmínkami pro poskytování finančních prostředků přinese úspory na obou stranách – jak na straně státních donorů, tak i na straně poskytovatelů: dojde ke snížení administrativní náročnosti na obou stranách, víceleté financování umožní stabilizaci celého systému pomoci, vynakládání finančních prostředků bude hospodárnější, snazší bude kontrola správnosti a  účelnosti vynakládání finančních prostředků. A my budeme mít více času na práci s našimi klienty.

Požadavek na uvedenou změnu systému i samotného mechanismu financování služeb prevence a léčby závislostí přímo vyplývá z mnohaletých zkušeností nás, poskytovatelů služeb, přímých realizátorů projektů protidrogové politiky. Nyní, když se tvoří nová národní strategie závislostí, která má být stěžejním dokumentem pro realizaci protidrogové politiky u  nás na následujících téměř deset let, je velkou příležitostí mnohaletou potřebu změny v tomto strategickém dokumentu reflektovat. Kdy jindy než teď?