Zkušenosti klientů dvou terapeutických komunit s agresí a násilím (na) blízkých osob(ách)

Souhrn | Text prezentuje vybrané závěry dotazníkového šetření uskutečněného v rámci projektu „Drogové závislosti – násilníci a oběti“, který byl realizován organizací Sananim, z. ú. Cílem projektu bylo zmapovat zkušenosti a postoje klientů dvou terapeutických komunit pro uživatele návykových látek týkající se agrese a násilného chování především ve vztahu k blízkým osobám. Výzkum probíhající v letech 2015–2016 ve dvou terapeutických komunitách podpořil zavádění nového terapeutického programu pro klienty. V textu přinášíme shrnutí základních zjištění z dotazníkového šetření.

1 ÚVOD

Zaměření výzkumu vycházelo ze zakázky Sananimu a rámce realizovaného projektu. Cílem bylo poskytnout zejména zjištění o zkušenostech a postojích specifické cílové skupiny klientů terapeutických komunit, ve kterých byl zaváděn nový terapeutický program. Výsledky měly podpořit základní hypotézy týkající se vysoké míry zkušeností klientů s agresí a násilím a umožnit vytvářet další hypotézy o jejich potřebách a o vhodném způsobu intervence. Cílem výzkumu nebyla širší generalizace výsledků na populaci uživatelů návykových látek, komparace ani statistické ověření hypotéz. V textu předkládáme zjištění týkající se zkušeností z těchto vybraných výzkumných okruhů:

Jaké jsou zkušenosti klientů s rolí oběti agrese a násilí? Jaké jsou zkušenosti klientů s rolí původce agrese a násilí? Nakolik se na zkušenostech s násilím podílely blízké osoby? Jaké osoby se podílely na páchání násilí? Jaké osoby byly obětmi násilí ze strany klientů? S jakými typy agrese týkajícími se blízkých osob mají klienti zkušenosti?

2 VÝZKUMNÉ METODY A SOUBOR

Základní metodou bylo dotazníkové šetření s kvalitativním předvýzkumem, v jehož rámci probíhaly nestrukturované rozhovory s pracovníky komunit a klienty a na jejichž základě byl navržen výzkumný nástroj. Tím byl dotazník obsahující baterie otázek postavených na škálovacích technikách. Použity zde byly zejména Likertovy škály umožňující vyjádřit míru souhlasu či nesouhlasu respondenta s určitým výrokem a dále ordinální proměnné, které zachycovaly míru opakování výskytu určitého jednání či zkušenosti. Výzkumný nástroj byl testován v rámci pilotáže na dvou realizovaných focus groups (v každé komunitě jedna skupina), na kterých proběhlo ověření srozumitelnosti otázek, ochoty a schopnosti respondentů dotazník vyplnit, zejména vzhledem k náročnosti tématu. Výzkumný soubor i populaci tvořili klienti terapeutických komunit Karlov a Němčice (Heřmaň). Bylo shromážděno celkem 77 dotazníků, 5 muselo být vyřazeno pro nedostatečné vyplnění nebo duplicitu (opakované vyplnění jednou osobou). Základní soubor proto tvoří 72 respondentů v různých fázích léčby. Zastoupení pohlaví bylo poměrně rovnoměrné, neboť muži tvořili 46 % a ženy 54 %. Věková charakteristika souboru byla vzhledem ke specifickému zaměření obou komunit poměrně pestrá, nejmladší respondent měl 16 let a nejstarší 49 let, věkový průměr souboru dosáhl 29,4 roku. Nejčastější primární drogou byla stimulancia (pervitin, kokain – 70 %), dále opiáty (zejména heroin – 21 %), v malé míře byli mezi respondenty zastoupeni i uživatelé alkoholu (6 %) a kanabinoidů (3 %).

2 / 1 Zažívaná agrese ze strany blízkých osob
V kategorii závažnějších forem agrese blízkých osob uvádí časté přinucení pod hrozbou násilí a silné chycení a držení zhruba čtvrtina klientů, opakovaně byla k něčemu hrozbou násilí přinucena necelá polovina klientů a více než tři čtvrtiny klientů uvedlo zkušenost se silným chycením a držením.

V kategoriích přímého fyzického násilí uvádí 99 % klientů zkušenost s tím, že je někdo blízký udeřil. Opakované bití zažilo 72 % klientů, u 48 % se nejednalo o výjimečnou situaci a 26 % klientů jí zažívalo často. Nejzávažnější zde zjišťovaná forma násilí se týkala zkušenosti, kdy klientům blízký člověk způsobil bolestivé poranění. Bolestivé poranění zažily bezmála dvě třetiny klientů, z toho opakovaně bylo bolestivě poraněno 38 % (občas 24 % a často 14 %). Významné formy násilí ze strany blízkých představují zejména zkušenosti s opakovaným či častým bitím a opakovaným bolestivým poraněním, které se týkají 38–48 % respondentů. Z toho můžeme usuzovat, že necelá polovina klientů má zkušenost s chováním blízkých, které můžeme označit za opakované fyzické násilí.

Výsledky ukazují na jednoznačný rozdíl mezi pohlavími již při porovnání podílu těch, kteří nikdy nezažili závažnější násilí od blízkých. Zatímco 42–58 % mužů nikdy nezažilo, že by je někdo blízký k něčemu přinutil hrozbou násilím, opakovaně bil nebo bolestivě poranil, u žen tento podíl činí pouze 13–18 %. Výjimkou je pouze udeření, které od blízkých zažili všichni respondenti s výjimkou 2,6 % žen. Zatímco u mužů vždy větší podíl tvoří ti, kteří závažné násilí od blízkých nezažili nebo jej zažili výjimečně, u žen je tento poměr přesně opačný. Převládá u nich vždy podíl častých a opakovaných zkušeností, největší podíl odpovědí se týká nejzávažnější formy – „často“ (23–44 % žen, u mužů je to pouze 3–15 %). Ženy tak daleko častěji zažívaly opakované násilné chování ze strany blízkých.

2 / 2 Blízké osoby jako násilníci
Zkušenosti se situacemi, kdy byl klient obětí fyzického násilí ze strany blízkých osob, jsou velmi rozsáhlé a týkají se nejméně tří čtvrtin respondentů. Relevantní jsou zejména kategorie „nikdy“ (žádná zkušenost, ani „výjimečná“) a kategorie „občas“ a „často“, které poukazují na opakované zážitky v pozici oběti fyzického násilí některé blízké osoby. Pouze čtvrtina klientů nebyla nikdy napadena partnerem či partnerkou, k fyzickému násilí ze strany partnera či partnerky docházelo opakovaně u více než poloviny respondentů (občas 23 %, často 30 %). Násilí zažilo někdy u matky 58 % klientů (občas 21 %, často 7 %), otce v pozici původce násilí zažilo 53 % klientů (občas 19 %, často 11 %).

Z hlediska genderu opět pozorujeme výrazné rozdíly mezi muži a ženami, které jsou nejvyšší zejména u napadení ze strany partnera a známého či kamaráda. Nikdy nebylo napadeno partnerem pouze 6 % žen (u mužů šlo o 50 %), občas fyzické násilí zažívalo
33 % žen (muži 8 %) a často dokonce 45 % klientek (muži opět 8 %). Ženy byly častěji vystaveny i násilí ze strany sourozence, jehož útok někdy zažilo 45 % žen, ale jen 17 % mužů.
Muži naopak byli nejčastěji obětmi násilí ze strany kamarádů a známých – fyzický útok těchto osob nezažilo nikdy 21 % mužů, ženy nebyly nikdy obětmi násilí od kamarádů v 64 % případů. Většina zkušeností s napadením kamarádem u mužů však nebyla opakovaná (výjimečně 46 %, občas 25 %, často 8 %). Muži měli častěji zkušenost s fyzickým útokem ze strany otce (někdy bylo napadeno 63 % mužů a 46 % žen).

Z hlediska věkových kategorií se výraznější rozdíly týkaly zejména střední věkové kategorie 27–36 let, která měla výrazně častější zkušenost s násilím partnera či partnerky (někdy jej zažilo 91 %, často
43 %). Klienty v mladší kategorii někdy napadl partner v 70 % (často 26 %), starší v 56 % (často 11 %). Naopak mladší kategorie označovala častěji fyzické napadení spolužákem a kamarádem či známým – někdy bylo napadeno 70 % mladších oproti 43 % střední a 44 % starší věkové kategorii.

2 / 3 Klienti jako agresoři vůči blízkým osobám
Pro porovnání, nakolik se zkušenosti klientů s agresí a násilím vztahují k pozici oběti a nakolik k pozici agresora, byly zařazeny stejné baterie dotazující se na zážitky respondentů s vlastní agresí vůči blízkým lidem. Výhrůžky násilím a silné držení blízkého člověka někdy použilo 62 %, opakovaně 15–18 %. K úderu blízkého člověka se přihlásilo 71 %, z toho opakovaně udeřilo 18 %. Opakované bití blízkého však uvedlo jen 25 %, z toho plných 21 % spadalo do kategorie „výjimečně“. Nejzávažnější zde zjišťované formy násilí, tedy bolestivého poranění blízkého člověka, se někdy dopustilo 43 % klientů.

Odpovědi v této baterii obecně poukazují na poměrně nízkou míru opakovaného přímého fyzického násilí v řádu jednotek procent, což je řádově méně zejména ve srovnání se zážitky týkajícími se pozice oběti. Zajímavé je, že závažnější druhy agrese uváděly mírně častěji ženy než muži.

Ocitl/a jste se někdy v pozici původce fyzického násilí na těchto lidech?
V pozici agresora – původce fyzického násilí vůči blízkým lidem, se nikdy neocitlo pouze 31 % respondentů. Nejčastěji byli obětí jejich partnerky a partneři (výjimečně je napadlo 44 %, občas 25 % klientů), dále známí a kamarádi (39 % výjimečně, 10 % občas,
7 % často) a konečně spolužáci (30 % výjimečně, 12 % občas a 9 % často). Dalšími oběťmi fyzického napadení byli nejčastěji sourozenci, které někdy napadlo celkem 39 %, což tvoří nejvyšší podíl mezi napadenými osobami z primární rodiny. Z primární rodiny kromě zmiňovaných sourozenců byly dále nejčastěji fyzicky napadány matky (výjimečné či častější napadení zde uvedlo celkem 28 % klientů), zkušenost s napadením otce uvedlo 16 % klientů. Častějším cílem útoku byli rovněž jiní klienti v pobytových zařízeních – ústavech, věznicích atd., celkem 23 %). Nejméně napadáni byli z uvedených blízkých osob prarodiče (4 %), jiní příbuzní (7 %) a vychovatelé (9 %).

Z hlediska míry opakování napadení na tom nejhůř byli spolužáci klientů (9 % uvedlo jejich časté napadení) a známí či kamarádi (často je napadalo 7 %). Nejvyšší hodnoty ve variantách „výjimečně“ a „občas“ však dosáhlo napadení partnerky/partnera – 44 % a 25 %.

2 / 4 Zkušenosti klientů spojené s agresí obecně
Další baterie otázek uvedených větou „Zažil/a jste v poslední době opakovaně situace…“ směřovala k obtížím, zážitkům a zkušenostem s vlastní agresí vůči ostatním lidem obecně. Zjišťovala zejména opakované zážitky související s prožíváním vzteku a s (ne)schopností seberegulace a zvládání vlastní agrese, uzavřená byla kontrolní otázkou na zážitky spojené s pozicí oběti násilí obecně.

Opakovanou neschopnost ovládnout svůj vztek a z ní vyplývající velké problémy zažila někdy naprostá většina klientů (90 %), z toho více než třetina klientů se nedokázala několikrát ovládnout v posledním roce či měsíci. Opakované nepřiměřené slovní napadení spojené s následnými pocity lítosti uvádí 97 % klientů, 61 % v posledním roce či měsíci. 46 % klientů muselo opakovaně v posledním roce nasadit hodně sil, aby někoho neudeřilo, tuto obtíž nezažilo nikdy 22 % respondentů. 83 % klientů v minulosti někoho fyzicky napadlo, z toho 8 % klientů přiznalo opakované napadení během posledního roku. V pozici agresora – původce fyzického napadení – se nikdy neocitlo pouze 15 % respondentů. V pozici oběti fyzického napadení se nikdy neocitlo pouhé 1 % klientů, třetina klientů byla fyzicky napadena v posledním roce a dvě třetiny ve vzdálenější minulosti. Respondenti uváděli poměrně malé množství projevených obtíží v posledním měsíci, kdy nikdo nezažil fyzické napadení v pozici oběti ani pachatele. Obtíže s verbální agresí, sebekontrolou a zvládáním vzteku v posledním měsíci zažilo pouze 6–8 % klientů. Výsledky svědčí o tom, že v komunitách se pracovníkům a klientům daří zachovávat bezpečné prostředí a dodržovat kardinální pravidlo zákazu agrese a násilí u této velmi rizikové skupiny.

3 ZÁVĚR

Výzkum umožňuje formulovat závěry, které se týkají klientů dvou terapeutických komunit – širšímu zobecnění brání jak menší rozsah souboru, tak zaměření komunit na specifickou klientelu – starší klienty, dospívající a mladé dospělé a matky s dětmi. Výsledky výzkumu však umožňují zodpovědět základní výzkumné okruhy.

Klienti mají rozsáhlé zkušenosti s agresivním chováním blízkých i dalších osob, a to jak v pozici oběti, tak původce násilí ve většině jeho forem, tedy od verbální po brachiální agresi. Obětí fyzického násilí obecně se někdy stalo 99 % klientů. Obětí násilí ze strany blízkých v jeho závažnější formě opakovaného bití se stalo 72 % klientů, u téměř poloviny se nejednalo o výjimečné situace a více než čtvrtina klientů ji zažívala často. Bolestivé poranění od blízkého zažily bezmála dvě třetiny klientů, opakovaně bylo poraněno 38 %. Třetina až polovina klientů má zkušenost s chováním blízkých, které můžeme označit za opakované nebo časté fyzické násilí.

Fyzického násilí se někdy dopustilo 85 % klientů, proti svým blízkým někdy zaútočilo nejméně 71 % klientů, 69 % klientů napadlo přinejmenším někdy partnera či partnerku.

Výsledky ukazují na jednoznačné rozdíly mezi pohlavími a typy zkušeností, zejména se zvlášť závažnými formami násilí. Zatímco 42–58 % mužů nikdy nezažilo, že by je někdo blízký k něčemu přinutil hrozbou násilí, opakovaně bil nebo bolestivě poranil, u žen tento podíl činí pouze 13–18 %. Ženy jsou také daleko více ohroženy vysokou frekvencí násilí – zatímco zkušenosti mužů byly častěji jen výjimečné, u žen šlo převážně o opakované či přímo časté zážitky násilí ze strany blízké osoby. Fyzické napadení partnerem či partnerkou někdy zažilo 94 % žen, ale pouze 50 % mužů. Muži se naopak častěji stávali obětí napadení ze strany kamaráda a známého – někdy tuto zkušenost zažilo 79 % mužů a 36 % žen. Ze srovnání dalších osob pro ženy představoval větší hrozbu sourozenec, pro muže zase otec.

V závěru krátce shrneme i některá zjištění části zaměřené na postoje a potřeby klientů, kteří obecně vyjadřovali potřebnost specifického terapeutického programu. Klienti často zažívají situace spojené s obtížemi v oblasti seberegulace nebo jsou vystaveni ohrožujícím situacím. Vybavují se jim nepříjemné vzpomínky na násilí (pouze 6 % klientů se nepříjemné vzpomínky nevybavují nikdy); 76 % klientů si přeje na podobné zážitky zapomenout. Tři čtvrtiny klientů pociťují, že násilné zážitky měly vliv na jejich život, z toho 29 % klientů hodnotí tento vliv jako velký.

U zhruba čtvrtiny klientů se vcelku pravidelně vyskytovaly takové odpovědi, které nevypovídají o silnější potřebě intervence (nechuť zabývat se tématem, vnímání jiných priorit), i tito klienti většinou vyjadřovali určitá přání a potřebu umět lépe zacházet s agresí svojí či druhých lidí, zejména v orientaci na budoucnost. Přibližně třetina klientů, zejména žen ve středním věku, ve všech ohledech vyjadřuje velmi silnou potřebu zpracovávat a dále se zabývat tématem násilí.

Konflikt zájmů: Bez konfliktu zájmů.