SANANIM – ADIKTOLOGICKÁ AMBULANCE PRO MLADISTVÉ

Adiktologická ambulance SANANIM pro mladistvé a  dospělé (dále AA) je sociální a  zdravotnické zařízení s  certifikátem odborné způsobilosti pro poskytování služeb ambulantní léčby vydaného RVKPP.

Smyslem našeho zařízení je nabízet a  poskytovat léčebné ambulantní služby v  intenzitě  a  kvalitě, která vede  ke  stabilizaci klientů ohrožených závislostí  a  k  trvalé změně jejich životního stylu s  ohledem na  zvýšení kvality života. Na rizikové chování nahlížíme jako na symptom a  vývojový problém. Během léčby se spolu s  klientem snažíme odhalit příčiny rizikového chování, najít zdroje využitelné k  jeho změně, ke zdravějšímu naplňování potřeb a  spokojenějšímu životu. Tým AA tvoří adiktologové, psychologové, psychiatři a  sociální pracovníci, všichni s  absolvovaným psychoterapeutickým výcvikem.

AA realizuje dva programy: strukturovanou ambulantní léčbu závislostí a  case management. Obě služby jak pro dospělé, tak od října 2017 i pro mladistvé klienty

Ambulantní léčba

Strukturovaná ambulantní léčba závislostí pro mladistvé byla koncipována na formátu léčby pro dospělé, kterou v  AA provozujeme a  modifikujeme od r. 2015. Je určena pro ohrožené závislostí na  alkoholu, nelegálních návykových látkách nebo nelátkovou závislostí, ve věku od 15  do 18 let, kteří jsou otevřeni změně životního stylu a  jsou nastaveni spolupráci s odbornou službou.

Ambulantní léčba pro mladistvé trvá zpravidla 9–12 měsíců. Dělíme ji na dvě fáze: motivačně indikační a  léčebnou. Ve srovnání s  léčbou dospělých bývá motivačně indikační fáze delší, někdy trvá půlku celé léčby. Kromě pravidelných individuálních terapeutických sezení jednou týdně, v  případě potřeby i  intenzivněji, je od září 2018 součástí léčby i účast na terapeutické skupině ve stejné frekvenci.

Specifikem léčby pro mladistvé je potřeba intenzivní spolupráce s  rodinou, případně se zástupci výchovných institucí (dále blízcí), kde jsou naši klienti v  péči. Právě oni jsou často iniciátorem nástupu mladistvého do léčby. Mladiství obvykle nevnímají rizikové chování jako problematické a  většinou neoplývají vysokou motivací jakkoli ho regulovat. Motivačním faktorem ke vstupu do léčby tak bývají spíše problémy s  okolím, které jejich chování neschvaluje, a  tento faktor je možné využít. Od začátku léčby proto vyvíjíme tlak na zapojení blízkých do léčby. Jejich spolupráce je důležitá nejen jako motivační prvek pro setrvání mladistvého v  léčbě, ale také  z  hlediska ovlivnění výchovných intervencí v prostředí, kde klient žije.

Program case managementu ani délka jednotlivých setkání nejsou časově omezeny, řídí se potřebami klienta a  kontraktem s  pracovníkem. Doporučuje se intenzivní spolupráce, různé zdroje hovoří o  minimální frekvenci šesti kontaktů do měsíce a  vyšší časové dotaci na setkání (např. Libra, 2015). Spolupráce se odehrává častěji „na území“ klienta, účastníme se reálných situací, v  prostředí, kde klient žije. Podporujeme ho v  nich a  koordinujeme potřebnou péči tak, aby klient mohl předcházet rizikovému chování a  motivovali jsme ho ke zvyšování kvality života. Case manager se postupně stává pro klienta vazbovou (attachmentovou) osobou. Což umožňuje i  v  rámci řešení praktických záležitostí umožnit prohlubování klientovy schopnosti introspekce, rozpoznání a  porozumění vlastních emocí a  účelné zacházení s  nimi, ozkoušení si konfrontací a  testování hranic při  jednání s lidmi i institucemi.

Momentálně je čekací doba na zařazení do programu case managementu pro mladistvé 4–6 týdnů.

Na prvním sezení, kam přichází klient v  doprovodu rodičů nebo zástupců výchovné instituce, dojednáme formu zapojení dalších vhodných osob do léčby a  zároveň formu předávání informací mezi jednotlivými účastníky léčebného programu tak, aby zůstalo zachováno bezpečné a  důvěrné prostředí pro našeho klienta i  další zúčastněné. Osvědčuje se nám v  rámci individuálního kontaktu přizvat pravidelně (v  intervalu čtyř až šesti sezení) klientovy blízké a  společně zhodnotit vývoj léčby, dojednávat změny potřebné pro spokojenější soužití, případně vytipovat oblasti, na kterých je třeba pracovat. Společných sezení se účastní kromě garanta/terapeuta také další přizvaný pracovník Adiktologické ambulance, případně terapeut z  Poradny pro rodiče SANANIM (dále PPR), která je prostorově propojena s  naším zařízením a  se kterou úzce spolupracujeme. Když nestačí tento formát setkávání, doporučujeme klienta a  jeho blízké do PPR, kde pak rodinná terapie probíhá samostatně, s  jinými terapeuty, zároveň s léčbou v naší ambulanci.

Plánujeme rozšíření léčby pro mladistvé o  fázi doléčování, dostupnou i  mladistvým, kteří přicházejí z  pobytové léčby, nyní se snažíme zajistit na to prostředky.

Momentálně je čekací doba pro zařazení do programu ambulantní léčby dva týdny až měsíc.

Case management

Mladistvým se souběhem sociálních a  zdravotních potíží, kteří neprofitují z  běžného systému služeb, nabízíme program case managementu.

Jedná se nejčastěji o  osoby s  psychiatrickou komorbiditou, raným začátkem nebo vyšším výskytem rizikového chování, s  nedostatečným rodinným zázemím, pácháním trestné činnosti v  anamnéze nebo jen se sníženou schopností spolupráce s  odbornými institucemi. Potřebují vyšší míru podpory pracovníka a  ten přebírá větší část odpovědnosti za naplňování léčebného kontraktu než ve strukturované ambulantní léčbě. Také odpovídá za trvání spolupráce a  udržení intenzity vztahu, a  pokud klient z  kontaktu vypadává, aktivně ho vyhledává (SANANIM, 2016).

Podmínkou úspěšné spolupráce je dobře vytvořený vzájemný a  intenzivní vztah, který je neformálnější, než na jaký jsou klienti v  léčebných institucích zvyklí. Menší formálnost vztahu usnadňuje klientovi získat důvěru, zvyšuje míru spolupráce a  v  ideálním případě vede k  dobré zkušenosti s  pomáhající institucí a  sítí služeb vůbec. Na rozdíl od psychoterapie není spolupráce v  takové míře zaměřena na introspekci a  analýzu vztahu, jejím smyslem je pomáhat klientovi zejména při praktických činnostech a  vyjednávání zdrojů podpory ve vnějším světě (SANANIM, 2016).