Analýza systémů zajištění dostupnosti adiktologických služeb v ČR

Publikoval redakce v

ZPRÁVY Z OBORU

Michaela Valentová

Odbor protidrogové politiky, Úřad vlády ČR

e-mail: valentova.michaela@vlada.cz

1 ÚVOD

Studie „Analýza systémů zajištění dostupnosti adiktologických služeb v  ČR“ vznikla jako součást projektu „Systémová podpora rozvoje adiktologických služeb v  rámci integrované protidrogové politiky“. Projekt Odboru protidrogové politiky Úřadu vlády ČR usiluje o  systematizaci a  koncepční rozvoj služeb, programů a  dalších nástrojů naplňování protidrogové politiky České republiky a  je podporován z  Operačního programu Zaměstnanost Evropského sociálního fondu. Prvním krokem na cestě k  lepšímu nastavení adiktologických služeb je zpracování několika poměrně rozsáhlých analýz, které v  časopisu APLP čtenářům postupně představíme.

„Analýza systémů zajištění dostupnosti adiktologických služeb v  ČR“ zpracovaná Kryštofem Hanzlíkem za přispění konzultantů (Lucia Kiššová, Josef Radimecký, Daniel Dárek) se zabývá systémy zajištění dostupnosti adiktologických služeb v  České republice, tj. nástroji tvorby sítě adiktologických služeb a  jejich institucionálním zarámováním: tedy rámci protidrogové politiky, sociálních služeb a zdravotních služeb.

V  ČR v  současnosti neexistuje jednotný nástroj tvorby sítě adiktologických služeb, ani není jasné, kdo by měl síť spravovat. Současné nástroje jsou částečně sjednocené z  normativního hlediska (některé definice služeb, normativních potřeb a  cílových skupin, či některé standardy kvality), na institucionální úrovni ale zůstávají převážně oddělené a  nejsou spolu reálně koordinovány. Resortní rámce fungují v  ČR spíše jako paralelní systémy, které disponují vlastním právním a  strategickým zakotvením, vlastními kritérii potřebnosti a  dostupnosti služeb, procedurami tvorby sítě služeb, mechanismy financování či systémy vykazování údajů o službách.

Stále chybí konsensus na jednotné typologii adiktologických služeb. Standardy odborné způsobilosti RVKPP pracují s  ustálenou typologií v  rámci procesů certifikace služeb a  dotačního řízení RVKPP, odborná veřejnost ale diskutuje o  alternativách, např. typologii specializovaných adiktologických služeb, jak ji definuje Koncepce sítě specializovaných adiktologických služeb. Ta se zaměřuje především na rozlišení jednotlivých zdravotních adiktologických služeb, tedy chce ustavit specifické zdravotnické provozy, jako jsou lékařská ordinace pro návykové poruchy, adiktologická ambulance či adiktologický stacionář. Byla totiž vypracována při plánování vstupu adiktologických služeb do systému zdravotnictví, a  obsahuje tedy jen okrajové zmínky o  nízkoprahových programech a  dalších aktivitách orientovaných převážně na sociální práci.

Typologie adiktologických služeb podle standardů RVKPP i  typologie navrhovaná v  Koncepci sítě nejsou vymezeny v  legislativě. Typologie adiktologicky relevantních sociálních a  zdravotních služeb jsou oproti nim jednoznačně stanoveny v  příslušných zákonech a  vyhláškách (v  případě sociálních služeb jako explicitně definované typy služeb, v  případě zdravotních služeb jako kombinace druhů, forem a  personálního zabezpečení, resp. oborové specializace pracovníků služeb). Typologie služeb podle Standardů odborné způsobilosti je uvedena pouze v  usnesení vlády, které nemá závazný charakter.

Absence zakotvení adiktologických služeb v  zákoně se dále promítá do omezené legislativní a  institucionální opory jejich plánování. Zatímco zodpovědnost za tvorbu sítí sociálních a  zdravotních služeb je opět jednoznačně právně definována, adiktologické služby se mohou spoléhat pouze na zcela obecné vymezení uvedené v  zákoně č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, a  na strategické dokumenty protidrogové politiky, postrádající váhu právně závazných dokumentů. V  předchozí právní úpravě, tj. v  zákoně č. 379/2005 Sb., o  opatřeních k  ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a  jinými návykovými látkami, byly ještě vymezeny typologie služeb dle Standardů odborné způsobilosti RVKPP a  stanovena povinnost krajů zřizovat krajské a  místní koordinátory protidrogové politiky. V  současnosti typologie adiktologických služeb není zákonem definována a  provádění koordinace protidrogové politiky je ponecháno čistě na rozhodnutí krajů a samospráv.

Klíčovou oporou pro tvorbu sítě adiktologických služeb tak zůstává vyčlenění samostatné rozpočtové kapitoly pro financování adiktologických programů v  rámci dotačních řízení RVKPP. Tvorba sítě se tak omezuje na možnost rozdělování finančních prostředků a  nezajišťuje systematické zjišťování potřeb a  strategický přístup. Tato zavedená praxe tak jednak neumožňuje zakládat tvorbu sítě služeb primárně na zjištěných potřebách, jednak favorizuje služby operující v  režimu sociálních či zdravotních služeb. Věcná kritéria jsou ovšem i  v  případě sociálních a  zdravotních služeb vymezena velmi obecně a  nepředstavují žádné závazné omezení pro rozhodování o podobě sítí služeb.

2 STUDIE

Studie srovnává, jak jsou v  jednotlivých institucionálních rámcích definovány normativní potřeby (tj. potřeby definované odborníky, tvůrci veřejných politik a  dalšími aktéry), cílové skupiny a  typy služeb, a  jaké jsou v  nich využívány nástroje tvorby sítě. Pokud jde o  definice normativních potřeb, cílových skupin a  typů služeb, studie konstatuje, že jsou často nominálně shodné či podobné, reálně ale mohou odkazovat k  odlišným východiskům i  praxi poskytování služeb. V  institucionálním rámci sociálních služeb se osoby závislé a  závislostí ohrožené řadí do cílových skupin osob v  nepříznivé sociální situaci a  osob se sníženou soběstačností. Primárním úkolem sociálních služeb a  intervencí je předcházet tomu, aby se osoby v  riziku dostaly do nepříznivé sociální situace, a  podporovat sociální začlenění těch lidí, kteří se v  této situaci ocitli. Zdravotní služby se převážně orientují na otázku zdraví a  předcházení a  léčbu nemoci, stanovení diagnózy a  začlenění těchto potřeb do systému zdravotnictví, jemuž nemusí odpovídat vymezení adiktologických služeb stanovené protidrogovou politikou. Rámec protidrogové politiky a  adiktologických služeb pak představuje nejvíce specializované – interdisciplinární – normativní zakotvení sítě služeb, integrující definice dané v rámcích sociálních a zdravotních služeb.

Porovnání definic konkrétních typů služeb v  jednotlivých institucionálních rámcích rovněž ukazuje na výhody rámce protidrogové politiky z  hlediska vysoce specifického, interdisciplinárního vymezení adiktologických služeb, zároveň však odkrývá některé jeho nedostatky.

Pro všechny rámce platí, že neexistuje jednotný systém zjišťování potřebnosti; nejblíže k  němu má rámec protidrogové politiky, kde jsou v  rámci činnosti Národního monitorovacího střediska pro drogy a  závislosti pravidelně monitorovány epidemiologické indikátory, u  certifikovaných služeb rovněž existuje solidní báze údajů o využití služeb.

Z  uvedených závěrů lze odvodit několik doporučení pro další vývoj systému zajištění dostupnosti adiktologických služeb v  České republice. Jejich podrobnější rozpracování bude předmětem navazujícího dokumentu „Návrh nástroje zajišťování dostupnosti adiktologických služeb v  ČR“. V  tuto chvíli lze nicméně doporučit jako žádoucí následující změny:

– Úprava typologie adiktologických služeb s  ohledem na zajištění maximální kompatibility s  legislativně zakotvenými  typy či druhy sociálních a  zdravotních služeb při současném zachování multidisciplinarity a  komplexního přístupu adiktologických služeb.

– Legislativní zakotvení adiktologických služeb a  procesů/parametrů pro jejich strategické– plánování, tvorbu a koordinaci.

– Vypracování systému hodnocení potřebnosti a  dostupnosti adiktologických služeb. – Propojení systému vytváření a  správy sítě služeb se systémem financování sítě služeb a  posílení prvku stability ve financování základní sítě služeb.

– Tvorba sítě služeb by měla nejen deklaratorně (jak je tomu nyní), ale i  reálně vycházet v  první řadě ze zjištěných potřeb. Současně by hodnocení potřebnosti služby mělo být dostatečně flexibilní a  dát prostor pro etablování nových služeb či zohlednit specifické místní a další podmínky služby.

– Určujícím kritériem pro hodnocení služeb v  síti by neměla být efektivita služeb, měřená např. indikátory úspěšnosti léčby, ale vycházet by se mělo spíše z  procesních indikátorů, jako jsou údaje o  míře využití služeb, parametry cílové skupiny, struktura výkonů apod.

Celá studie je zveřejněna na webových stránkách projektu v  kapitole výstupy. (Ke stažení zde: https:// www.rozvojadiktologickychsluzeb.cz/wp-content/ uploads/2018/09/Analyza-systemu-zajisteni-dostupnosti-adiktologickych-sluzeb-v-ceske-republice.pdf).

Z podkladů autora K. Hanzlíka připravila M. Valentová